Kontinentální právo: Porovnání verzí
d (# '''germánský''' (v českých zemích eufemisticky nazývaný ''středoevropský'') – je nejrozšířejnější. Patří do něj Německo, Nizozemí, Rakousko, Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Sl) |
(→Srovnání s angloamerickým právem: link) |
||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
Rozdíl začíná již ve středověku, kdy britské právo odmítlo subsidiární platnost římského práva. Byl prohlouben za absolutismu, kdy především v [[trestní právo|trestním právu]] byl na Kontinentu používán [[inkvisiční process]], zatímco angloamerickém zůstal adversální (kontradiktorní). Rozchod byl dovršen za osvícenství, kdy bylo kontinentální právo v národních státech uspořádáno do [[kodex]]ů, zejména občanské právo do [[OZ|občanského zákoníku]], zatímco v angloamerickém zůstal hlavním pramenem práva [[precedens]]. | Rozdíl začíná již ve středověku, kdy britské právo odmítlo subsidiární platnost římského práva. Byl prohlouben za absolutismu, kdy především v [[trestní právo|trestním právu]] byl na Kontinentu používán [[inkvisiční process]], zatímco angloamerickém zůstal adversální (kontradiktorní). Rozchod byl dovršen za osvícenství, kdy bylo kontinentální právo v národních státech uspořádáno do [[kodex]]ů, zejména občanské právo do [[OZ|občanského zákoníku]], zatímco v angloamerickém zůstal hlavním pramenem práva [[precedens]]. | ||
| − | V poslední době se rozdíl snižuje; kontinentální právo se angloamerickému přibližuje. Nejprve byl tento trend znát v trestním processu, kde již od poloviny 19. století je klassický inkvisiční process stále více připodobňován kontradiktornímu, takže výsledkem je [[smíšený process]]. Druhým faktorem je [[evropské právo]] od druhé poloviny 20. století, jehož [[předpis]]y mají angloamerický kasuistický charakter. V evropském právu hraje zvýšenou roli judikatura Evropského soudního dvora (EU) a Evropského soudu pro lidská práva (Rada Evropy), kde již lze hovořit o precedenčním právu. | + | V poslední době se rozdíl snižuje; kontinentální právo se angloamerickému přibližuje. Nejprve byl tento trend znát v trestním processu, kde již od poloviny 19. století je klassický inkvisiční process stále více připodobňován kontradiktornímu, takže výsledkem je [[smíšený process]]. Druhým faktorem je [[evropské právo]] od druhé poloviny 20. století, jehož [[předpis]]y mají angloamerický [[Kazuistika|kasuistický charakter]]. V evropském právu hraje zvýšenou roli judikatura Evropského soudního dvora (EU) a Evropského soudu pro lidská práva (Rada Evropy), kde již lze hovořit o precedenčním právu. |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
Verse z 20. 1. 2010, 13:58
Kontinentální právo je právní systém založený na římském právu a používaný především v kontinentální Evropě (tedy mimo Velkou Británii, USA a země Britského společenství národů). Jeho hlavním protikladem je angloamerické právo.
Právní okruhy
- germánský (v českých zemích eufemisticky nazývaný středoevropský) – je nejrozšířejnější. Patří do něj Německo, Nizozemí, Rakousko, Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko.
- románský – je neprestižnější. Patří k němu Francie, Belgie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Québec a Lousiana.
- nordický – je nejvíce innovativní.
- východoevropský – Srbsko, Bulharsko a Rusko.
Kontinentální zemí sui generis je Skotsko.
Srovnání s angloamerickým právem
Rozdíl začíná již ve středověku, kdy britské právo odmítlo subsidiární platnost římského práva. Byl prohlouben za absolutismu, kdy především v trestním právu byl na Kontinentu používán inkvisiční process, zatímco angloamerickém zůstal adversální (kontradiktorní). Rozchod byl dovršen za osvícenství, kdy bylo kontinentální právo v národních státech uspořádáno do kodexů, zejména občanské právo do občanského zákoníku, zatímco v angloamerickém zůstal hlavním pramenem práva precedens.
V poslední době se rozdíl snižuje; kontinentální právo se angloamerickému přibližuje. Nejprve byl tento trend znát v trestním processu, kde již od poloviny 19. století je klassický inkvisiční process stále více připodobňován kontradiktornímu, takže výsledkem je smíšený process. Druhým faktorem je evropské právo od druhé poloviny 20. století, jehož předpisy mají angloamerický kasuistický charakter. V evropském právu hraje zvýšenou roli judikatura Evropského soudního dvora (EU) a Evropského soudu pro lidská práva (Rada Evropy), kde již lze hovořit o precedenčním právu.
