Federace: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(přesun na USA])
(zmena formulace, viz diskuze)
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Federace''' je [[spolek]] několika [[stát]]ů, který mezinárodněprávní subjektivitu. Nejznámější federací jsou USA, Švýcarsko, Rakousko a Německo. Opakem federace je unitární stát, konfederace nebo personální unie.
+
'''Federace''' je [[spolek]] několika [[stát]]ů, který mezinárodněprávní subjektivitu. Nejznámější federací jsou USA, Švýcarsko, Rakousko a Německo. Opakem federace je unitární stát, konfederace nebo personální unie.
  
Pojem federalismu je nejasný. Kenji Yoshino tvrdí: "Federalismus je jedno z těch slov, které mohou mít naprosto protichůdné významy, jako třeba slovo "sanction". Když byl v roce 1810 v USA někdo zastánce federalismu, byl to přívrženec silné centrální vlády na úkor států. Na začátku 21. století naopak obvykle za příznivce federalismu označujeme lidi, kteří chtějí posílit moc států na úkor federální vlády."[http://jinepravo.blogspot.com/2008/01/vod-do-souasn-evropsk-stavn-debaty.html#c4764674421062848623]
+
S pojmem federace souvisí poněkud šířeji chápaný pojem federalismu. K tomu Kenji Yoshino uvádí: "Federalismus je jedno z těch slov, které mohou mít naprosto protichůdné významy, jako třeba slovo "sanction". Když byl v roce 1810 v USA někdo zastánce federalismu, byl to přívrženec silné centrální vlády na úkor států. Na začátku 21. století naopak obvykle za příznivce federalismu označujeme lidi, kteří chtějí posílit moc států na úkor federální vlády."[http://jinepravo.blogspot.com/2008/01/vod-do-souasn-evropsk-stavn-debaty.html#c4764674421062848623]
 +
 
 +
== Teorie federalismu<ref>Václav Pavlíček a kol: Ústavní právo a státověda, ISBN 80-7201-141-3, str. 135</ref> ==
 +
* ''teorie nadstátu'' (''Oberstaatstheorie'') - upřednostňuje federální stát na úkor členských zemí, vytváří mezi nimi vztahy hierarchie, typické zejména pro německou klasickou státovědu
 +
* ''teorie dělené suverenity'' - klade důraz na samostatnou státnost členských jednotek federace a jejich ústavní autonomii (USA, Švýcarsko)
 +
* ''normativní teorie spolkového státu'' - odmítá dualitu federálního státu a členských států, suverenitu nepřisuzuje ani jednomu z nich, ale "společnému státu" - "jednotě Spolku a zemí" (vliv Německo, Rakousko)
  
 
== Kompetence ==
 
== Kompetence ==
Řádka 16: Řádka 21:
 
# Kanada
 
# Kanada
 
# Německo
 
# Německo
# Rakousko
+
# [[Rakousko]]
 
# Švýcarsko
 
# Švýcarsko
# USA
+
# [[USA]]
  
Federální prvky má i [[Evropská unie]], neboť její nařízení jsou přímo závazné ve všech členských státech.
+
Federální prvky má i [[Evropská unie]], neboť její nařízení jsou přímo závazné ve všech členských státech. EU je však velice nedokonalou federací. Je to způsobeno tím, že evropská společenství byla původně pouhými mezinárodními organisacemi.
 
 
== Evropská unie ==
 
EU je velice nedokonalou federací. Je to způsobeno tím, že evropská společenství byla původně pouhými mezinárodními organisacemi.
 
 
 
=== Jak transformovat EU na skutečnou federaci ===
 
Evropský parlament musí být posílen na skutečný zákonodárný sbor, tj. neměl by zůstat jako pouhý konsultační orgán Rady EU. Jako v každé federaci by měl být dvoukomorový. Stávající EP by měl být transformován na Poslaneckou sněmovnu tak, aby volební právo bylo skutečně rovné, tj. aby každý poslanec representoval million voličů (vždy zaokrouhleno nahoru), tj. celkem přibližně 400 poslanců (v USA je to 435); [[ČR]] by tak byla zastupována 11 poslanci. Rada EU by měla být transformována na Senát, kde by každý stát měl dva senátory, tj. celkem 54 senátorů.
 
 
 
EU by měla být založena na [[dělba moci|dělbě moci]], nikoliv na parlamentním systému. President EU by měl být volen přímo, neměl by se tedy ucházet o důvěru EP. Jeho kabinet by však měl být schvalován Senátem.
 
  
 
== {{Externí odkazy}} ==
 
== {{Externí odkazy}} ==
 
* [http://www.yale.edu/lawweb/avalon/federal/fed39.htm Principy federalismu] (anglicky)
 
* [http://www.yale.edu/lawweb/avalon/federal/fed39.htm Principy federalismu] (anglicky)
 +
 +
== Reference ==
 +
<references />
  
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]

Aktuální verse z 9. 2. 2010, 23:31

Federace je spolek několika států, který má mezinárodněprávní subjektivitu. Nejznámější federací jsou USA, Švýcarsko, Rakousko a Německo. Opakem federace je unitární stát, konfederace nebo personální unie.

S pojmem federace souvisí poněkud šířeji chápaný pojem federalismu. K tomu Kenji Yoshino uvádí: "Federalismus je jedno z těch slov, které mohou mít naprosto protichůdné významy, jako třeba slovo "sanction". Když byl v roce 1810 v USA někdo zastánce federalismu, byl to přívrženec silné centrální vlády na úkor států. Na začátku 21. století naopak obvykle za příznivce federalismu označujeme lidi, kteří chtějí posílit moc států na úkor federální vlády."[1]

Teorie federalismu[1]

  • teorie nadstátu (Oberstaatstheorie) - upřednostňuje federální stát na úkor členských zemí, vytváří mezi nimi vztahy hierarchie, typické zejména pro německou klasickou státovědu
  • teorie dělené suverenity - klade důraz na samostatnou státnost členských jednotek federace a jejich ústavní autonomii (USA, Švýcarsko)
  • normativní teorie spolkového státu - odmítá dualitu federálního státu a členských států, suverenitu nepřisuzuje ani jednomu z nich, ale "společnému státu" - "jednotě Spolku a zemí" (vliv Německo, Rakousko)

Kompetence

V každé federaci jsou 3 druhy kompetencí:

  1. výlučné federace. V EU je to např. měnová politika (v rámci EU).
  2. sdílené. V EU je to např. BOZP.
  3. výlučné členského státu. V EU je to např. regulace prostituce.

Příklady federací

  1. Austrálie
  2. Belgie
  3. Československo
  4. Jugoslávie
  5. Kanada
  6. Německo
  7. Rakousko
  8. Švýcarsko
  9. USA

Federální prvky má i Evropská unie, neboť její nařízení jsou přímo závazné ve všech členských státech. EU je však velice nedokonalou federací. Je to způsobeno tím, že evropská společenství byla původně pouhými mezinárodními organisacemi.

Další odkazy

Reference

  1. Václav Pavlíček a kol: Ústavní právo a státověda, ISBN 80-7201-141-3, str. 135