Positivní právo: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (- - + – )) |
(-nefungující odkaz) |
||
| (Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | ''' | + | '''Positivní právo''' (označované též – ne zcela přesně – jako [[platné právo]]) je takové (objektivní) [[právo]], které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. [[psané právo]] neboli ''ius scriptum''). Jeho protikladem je [[přirozené právo|právo přirozené]]. |
Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. ''lex dura, sed lex'' = "ač tvrdý zákon, přesto zákon"). | Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. ''lex dura, sed lex'' = "ač tvrdý zákon, přesto zákon"). | ||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle [[analogie]] nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady [[dobré mravy|dobrých mravů]] nebo [[poctivý obchodní styk|poctivého obchodního styku]]). | Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle [[analogie]] nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady [[dobré mravy|dobrých mravů]] nebo [[poctivý obchodní styk|poctivého obchodního styku]]). | ||
| − | Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá [[ | + | Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá juspositivismem, opačný směr se jmenuje jusnaturalismus. Zakladatelem právního positivismu je John Austin (1790–1859). Juspositivisté vytýkají jusnaturalistům přehnaný subjektivismus – soudce, který se necítí striktně vázán psaným právem, snáze podléhá vnějším vlivům a emocím a jeho rozhodování bývá nepředvídatelné a voluntaristické. |
| + | |||
| + | Zvláštní místo má juspositivismus v právu [[totalita|totalitních]] režimů: přehnaný důraz na nutnost vyhovět psané normě a nezabývat se společenskými důsledky rozhodnutí vede k odlidštění a mechanisaci aplikace práva a umožňuje státu legalisovat útlak určitých společenských nebo etnických skupin, neboť represi skrývá pod rouškou přísného dodržování "práva". Nahlíženo moderním pohledem na právo zde o "juspositivismus" vůbec nejde, nýbrž jedná se o do krajnosti dovedený [[textualismus]], příp. [[legalismus]]; označovat tento druh formalistického rozhodování jako juspositivimus (příp. zákonný positivismus) je však dosti běžné. V českém kontextu je proto někdy za právní positivism označován bezduchý ''[[legalism]]'', tj. primitivní exegese právních předpisů.[http://jinepravo.blogspot.com/2008/03/prvnkovy-sprvn-odpovdi-s-bonusem.html?showComment=1206945480000#c4592231354743397183] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je [[H. L. A. Hart]] (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro, cf. [[právní formalism]].[http://jinepravo.blogspot.com/2007/06/formalismus-co-to-je-kdy-to-je-mnem-to.html] | ||
Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]]. | Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na [[kontinentální právo|kontinentální právní kulturu]], v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie [[Common Law]] v. [[Equity]]. | ||
| + | |||
| + | == Externí odkazy == | ||
| + | * Jan Komárek: ''[http://jinepravo.blogspot.com/2007/01/jmenuji-se-jsem-prvn-pozitivista-mon-i.html Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)]'' | ||
| + | * [[Tomáš Sobek]]: ''[http://teorieprava.blogspot.com/2009/03/pravni-pozitivismus-se-v-soucasne-dobe.html Zákonný positivismus?]'' | ||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] | ||
| + | |||
| + | [[de:Rechtspositivismus]] | ||
| + | [[en:Legal positivism]] | ||
| + | [[es:Iuspositivismo]] | ||
| + | [[fr:Positivisme juridique]] | ||
| + | [[gl:Positivismo xurídico]] | ||
| + | [[it:Positivismo giuridico]] | ||
| + | [[he:פוזיטיביזם משפטי]] | ||
| + | [[lt:Teisinis pozityvizmas]] | ||
| + | [[ja:法実証主義]] | ||
| + | [[pl:Pozytywizm prawniczy]] | ||
| + | [[pt:Positivismo jurídico]] | ||
| + | [[sr:Pozitivno pravo]] | ||
| + | [[fi:Oikeuspositivismi]] | ||
| + | [[sv:Rättspositivism]] | ||
| + | [[tr:Hukuki pozitivizm]] | ||
| + | [[zh:法律实证主义]] | ||
Aktuální verse z 25. 8. 2010, 14:55
Positivní právo (označované též – ne zcela přesně – jako platné právo) je takové (objektivní) právo, které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. psané právo neboli ius scriptum). Jeho protikladem je právo přirozené.
Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. lex dura, sed lex = "ač tvrdý zákon, přesto zákon").
Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle analogie nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady dobrých mravů nebo poctivého obchodního styku).
Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá juspositivismem, opačný směr se jmenuje jusnaturalismus. Zakladatelem právního positivismu je John Austin (1790–1859). Juspositivisté vytýkají jusnaturalistům přehnaný subjektivismus – soudce, který se necítí striktně vázán psaným právem, snáze podléhá vnějším vlivům a emocím a jeho rozhodování bývá nepředvídatelné a voluntaristické.
Zvláštní místo má juspositivismus v právu totalitních režimů: přehnaný důraz na nutnost vyhovět psané normě a nezabývat se společenskými důsledky rozhodnutí vede k odlidštění a mechanisaci aplikace práva a umožňuje státu legalisovat útlak určitých společenských nebo etnických skupin, neboť represi skrývá pod rouškou přísného dodržování "práva". Nahlíženo moderním pohledem na právo zde o "juspositivismus" vůbec nejde, nýbrž jedná se o do krajnosti dovedený textualismus, příp. legalismus; označovat tento druh formalistického rozhodování jako juspositivimus (příp. zákonný positivismus) je však dosti běžné. V českém kontextu je proto někdy za právní positivism označován bezduchý legalism, tj. primitivní exegese právních předpisů.[1] Plyne to z neznalosti velkých právních positivistů jako je H. L. A. Hart (1907–1992), Joseph Raz (* 1939), Andrei Marmor a Scott J. Shapiro, cf. právní formalism.[2]
Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na kontinentální právní kulturu, v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie Common Law v. Equity.
