Legalismus
Legalismus je právní doktrina, která lpí na psaných pramenech práva a odmítá přihlížet k jiným okolnostem, zvláště k požadavku, aby soudní rozhodování bylo spravedlivé.
Georg Friedrich Puchta (1798–1846) řekl: „Je pouze illusí, pokud si někdo myslí nebo tvrdí, že právo se stává jistějším, nepochybnějším a pro každého lépe poznatelným, když bude vytvořené ve formě zákonů.“[1]
Od legalismu je třeba lišit textualismus; ten hledá přímočarý výklad textu právní normy, zatímco legalismus může konstruovat i velmi sofistikované důvody, proč je třeba rozhodnout nespravedlivě. Legalismus často vytýká obecným soudům Ústavní soud, který v mnoha svých nálezech hovoří o tom, že jejich rozhodování je pouze sofistikovaně odůvodňovaným bezprávím. Okřídlenou je věta soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Mgr. Pavla Riedlbaucha: "Uvědomuji si, že můj rozsudek není příliš spravedlivý…" Naproti tomu ústavní soud výslovně říká: "Spravedlnost musí být přítomna vždy v procesu, kterým soudce interpretuje a aplikuje právo, jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům."[2] Jiným výronem legalismu je výrok Gábora Gála: „Jednací řád počítá s různými výroky, nikoliv s fackováním poslanců.“ Facku poslanci tedy nejde potrestat.[3]
