Zvykové právo: Porovnání verzí

Aktuální verse z 24. 1. 2013, 09:55

Zvykové právo je právní systém založený na právních obyčejích, které se v určitém společenství ustálily a jsou všeobecně uznávány a dodržovány. Zvykové právo může být psané i nepsané.

Pramenem práva jsou právní obyčeje, na rozdíl od angloamerického práva, v českém právu pouze výjimečně. Příkladem jsou obchodní zvyklosti, které se podle ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku použijí v případě, že na věc (obchodní případ) nelze použít ani ustanovení obchodního, ani občanského práva.

Mimořádnou důležitost mají právní zvyklosti a obyčeje (tradice) v ústavním právu; v extrémním případě (Velká Británie) mohou ústavní tradice psanou Ústavu zcela nahradit.

Podle nálezu č. 30/1998 Sb.: "Typickým příkladem vymezitelnosti i nepsaných právních pravidel lidského chování je právo obyčejové. Pro vznik právního obyčeje je nutné obecné přesvědčení o potřebě dodržovat obecné pravidlo chování (opinio necessitatis) a dále jeho zachovávání po dlouhou dobu (usus longaevus, resp. longa consuetudo). Obě tato hlediska jsou definičními hledisky i pro vymezení obecného právního pravidla (hlediskem odlišujícím obecný princip a právní obyčej je zejména míra jejich obecnosti)."

Vizte též

• Ústavní obyčej
• Mezinárodní obyčej

Prameny a literatura

• Emanuel Tilsch: Všeobecný zákoník občanský a zvyklosti průběhem století. In Právník 12/1911