Držitel: Porovnání verzí

Aktuální verse z 7. 7. 2014, 08:07

Držitel (lat. possessor) je takový majitel, který si přeje věc vlastnit. Může, ale nemusí, být totožný s vlastníkem.

Podle § 309 ABGB: "Kdo má věc ve své moci nebo úschově, sluje její majitel. Má-li majitel věci vůli ji za svou podržeti, jest jejím držitelem." Skutkovou podstatou držby je, zda v konkrétním případě existuje detence (majitelství, corporalis possessio nebo corpus possessionis) a vůle držet (animus possidendi). Držby se pak nabývá animo et corpore.

Vůle držet

Německé právo se 19. století stavělo k vůli držet (animus possidendi) skepticky. V BGB proto vůle držet není součástí skutkové podstaty držby: "K podrobnějšímu rozpracování problematiky držby došlo až v Savignyho práci Das Recht des Besitzer z roku 1803. Savigny považoval držbu za stav faktický, popřel tedy názory, že by držba byla věcným právem. Proti této koncepci vystoupil v polovině 19. století Ihering. Ten považoval držbu za subjektivní právo nebo skutkový projev vlastnictví. Tvrdil, že o existenci držby nerozhoduje přímo animus possidendi, ale hledisko společnosti, tedy právní řád. Toto hledisko se promítlo např. v německém BGB, kde byla vypuštěna zmínka o držební vůli."[1]

Rozdíl mezi držitelem a vlastníkem

V rámci nepotřebného rozlišování mezi věcmi a jinými předměty věcných práv (zejména oprávněními) a patrně též pod vlivem angličtiny je vlastník jiného předmětu věcných práv zpravidla označován jako držitel, např. držitel řidičského oprávnění podle § 80 zákona o silničním provozu.

Vizte též

• Vlastnictví
• Majitel

Další odkazy

• Nález sněmowní o porownání Šlikůw s krajem Loketským
• Usnešení o napravení pohořelých desk zemských
• Věcná práva 2: Držba a vydržení (doc)
• Usucapio (anglicky)
• Usucaption (anglicky)