Nullum crimen sine lege: Porovnání verzí
(Základní text) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | Zásady '''nullum crimen sine lege''' (lat. "žádný zločin bez zákona") a '''nulla poena sine lege''' představují jeden z pilířů [[právní stát|právního státu]] v [[kontinentální právo|kontinentálním pojetí]] a promítnutím principu [[legalita veřejné moci|legality veřejné moci]] do [[trestní právo|trestního práva]]. | + | Zásady '''nullum crimen sine lege''' (lat. "žádný zločin bez zákona") a '''nulla poena sine lege''' (lat. "žádný trest bez zákona") představují jeden z pilířů [[právní stát|právního státu]] v [[kontinentální právo|kontinentálním pojetí]] a jsou promítnutím principu [[legalita veřejné moci|legality veřejné moci]] do [[trestní právo|trestního práva]]. |
Poprvé byly tyto zásady formulovány v r. [[:cs:1813|1813]] v [[:cs:Bavorsko|bavorském]] [[trestní zákoník|trestním zákoníku]]. Celá maxima zněla ''nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali'', tzn. žádný zločin, žádný trest bez předchozího trestního zákona. | Poprvé byly tyto zásady formulovány v r. [[:cs:1813|1813]] v [[:cs:Bavorsko|bavorském]] [[trestní zákoník|trestním zákoníku]]. Celá maxima zněla ''nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali'', tzn. žádný zločin, žádný trest bez předchozího trestního zákona. | ||
| − | Význam zásad ''nullum crimena'' a ''nulla poena'', jež jsou dnes pokládány za | + | Význam zásad ''nullum crimena'' a ''nulla poena'', jež jsou dnes pokládány za samozřejmé, spočíval v omezení moci trestních soudců. Ti nadále směli posuzovat určitý skutek jako [[trestný čin]] jedině v případě, že jeho znaky byly popsány v [[trestní zákoník|trestním zákoníku]] účinném v době spáchání skutku, a mohli za tento skutek uložit pouze trest, kterým na daný trestný čin tento trestní zákoník pamatoval. Tím byla vyloučena soudcovská libovůle a ve vztahu občana ke státu se posiloval prvek [[právní jistota|právní jistoty]]. |
Zásadu ''nullum crimen'' obvykle nerespektují [[:cs:totalita|totalitní]] režimy, jejichž trestní právo bývá založeno na [[formální a materiální pojetí trestného činu|materiálním pojetí]] trestného činu a [[skutková podstata|skutkové podstaty]] jsou vykládány tak [[extensivní a restriktivní výklad|extensivně]], že je tím zcela popřena zásada [[právní jistota|právní jistoty]]. [[Trestní právo]] je pak užíváno jako nikoli jako nástroj spravedlnosti, ale jako nástroj útlaku a mocenské zvůle. | Zásadu ''nullum crimen'' obvykle nerespektují [[:cs:totalita|totalitní]] režimy, jejichž trestní právo bývá založeno na [[formální a materiální pojetí trestného činu|materiálním pojetí]] trestného činu a [[skutková podstata|skutkové podstaty]] jsou vykládány tak [[extensivní a restriktivní výklad|extensivně]], že je tím zcela popřena zásada [[právní jistota|právní jistoty]]. [[Trestní právo]] je pak užíváno jako nikoli jako nástroj spravedlnosti, ale jako nástroj útlaku a mocenské zvůle. | ||
| − | V českém trestním právu zůstalo z doby před r. [[:cs:1989|1989]] | + | V českém trestním právu zůstalo z doby před r. [[:cs:1989|1989]] dvě [[skutková podstata|skutkové podstaty]], které dovolují nadměrně [[extensivní a restriktivní výklad|extensivní výklad]] a jejich aplikace tak koliduje se zásadou ''nullum crimen sene lege'': |
* [[šíření poplašné zprávy]] | * [[šíření poplašné zprávy]] | ||
* [[výtržnictví]] | * [[výtržnictví]] | ||
| − | Tyto trestné činy jsou také v soudní praxi často zneužívány (např. kausa [[ | + | Tyto trestné činy jsou také v soudní praxi často zneužívány (např. kausa [[Vladimír Hučín|Vladimíra Hučína]]). |
{{Viztéž}} | {{Viztéž}} | ||
* [[Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach]] | * [[Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach]] | ||
Verse z 1. 10. 2005, 14:11
Zásady nullum crimen sine lege (lat. "žádný zločin bez zákona") a nulla poena sine lege (lat. "žádný trest bez zákona") představují jeden z pilířů právního státu v kontinentálním pojetí a jsou promítnutím principu legality veřejné moci do trestního práva.
Poprvé byly tyto zásady formulovány v r. 1813 v bavorském trestním zákoníku. Celá maxima zněla nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali, tzn. žádný zločin, žádný trest bez předchozího trestního zákona.
Význam zásad nullum crimena a nulla poena, jež jsou dnes pokládány za samozřejmé, spočíval v omezení moci trestních soudců. Ti nadále směli posuzovat určitý skutek jako trestný čin jedině v případě, že jeho znaky byly popsány v trestním zákoníku účinném v době spáchání skutku, a mohli za tento skutek uložit pouze trest, kterým na daný trestný čin tento trestní zákoník pamatoval. Tím byla vyloučena soudcovská libovůle a ve vztahu občana ke státu se posiloval prvek právní jistoty.
Zásadu nullum crimen obvykle nerespektují totalitní režimy, jejichž trestní právo bývá založeno na materiálním pojetí trestného činu a skutkové podstaty jsou vykládány tak extensivně, že je tím zcela popřena zásada právní jistoty. Trestní právo je pak užíváno jako nikoli jako nástroj spravedlnosti, ale jako nástroj útlaku a mocenské zvůle.
V českém trestním právu zůstalo z doby před r. 1989 dvě skutkové podstaty, které dovolují nadměrně extensivní výklad a jejich aplikace tak koliduje se zásadou nullum crimen sene lege:
Tyto trestné činy jsou také v soudní praxi často zneužívány (např. kausa Vladimíra Hučína).
