Nullum crimen sine lege: Porovnání verzí

Verse z 1. 10. 2005, 14:28

Zásady nullum crimen sine lege (lat. "žádný zločin bez zákona") a nulla poena sine lege (lat. "žádný trest bez zákona") představují jeden z pilířů právního státu v kontinentálním pojetí a jsou promítnutím principu legality veřejné moci do trestního práva.

Poprvé byly tyto zásady formulovány v r. 1813 v bavorském trestním zákoníku. Celá maxima zněla nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali, tzn. žádný zločin, žádný trest bez předchozího trestního zákona.

Význam zásad nullum crimena a nulla poena, jež jsou dnes pokládány za samozřejmé, spočíval v omezení moci trestních soudců. Ti nadále směli posuzovat určitý skutek jako trestný čin jedině v případě, že jeho znaky byly popsány v trestním zákoníku účinném v době spáchání skutku, a mohli za tento skutek uložit pouze trest, kterým na daný trestný čin tento trestní zákoník pamatoval. Tím byla vyloučena soudcovská libovůle a ve vztahu občana ke státu se posiloval prvek právní jistoty.

Zásadu nullum crimen obvykle nerespektují totalitní režimy, jejichž trestní právo bývá založeno na materiálním pojetí trestného činu a skutkové podstaty jsou vykládány tak extensivně, že je tím zcela popřena zásada právní jistoty. Trestní právo je pak užíváno jako nikoli jako nástroj spravedlnosti, ale jako nástroj útlaku a mocenské zvůle.

V českém trestním právu zůstalo z doby před r. 1989 dvě skutkové podstaty, které dovolují nadměrně extensivní výklad a jejich aplikace tak koliduje se zásadou nullum crimen sene lege:

• šíření poplašné zprávy
• výtržnictví

Tyto trestné činy jsou také v policejní a soudní praxi často zneužívány (např. kausa Vladimíra Hučína).

Šablona:Viztéž

• Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach