Zvykové právo: Porovnání verzí
(Základní text podle cs.wiki) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
[[pramen práva|Pramenem práva]] jsou právní obyčeje, na rozdíl od [[angloamerické právo|angloamerického práva]], v českém právu pouze výjimečně. Příkladem jsou obchodní zvyklosti, které se podle ustanovení § 1 odst. 2 [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]] použijí v případě, že na věc (obchodní případ) nelze použít ani ustanovení [[obchodní právo|obchodního]], ani [[občanské právo|občanského práva]]. | [[pramen práva|Pramenem práva]] jsou právní obyčeje, na rozdíl od [[angloamerické právo|angloamerického práva]], v českém právu pouze výjimečně. Příkladem jsou obchodní zvyklosti, které se podle ustanovení § 1 odst. 2 [[obchodní zákoník|obchodního zákoníku]] použijí v případě, že na věc (obchodní případ) nelze použít ani ustanovení [[obchodní právo|obchodního]], ani [[občanské právo|občanského práva]]. | ||
| + | |||
| + | Mimořádnou důležitost mají právní zvyklosti a obyčeje (tradice) v [[ústavní právo|ústavním právu]]; v extrémním případě ([[:cs:Velká Británie|Velká Británie]]) mohou ústavní tradice psanou [[Ústava|Ústavu]] zcela nahradit. | ||
Verse z 7. 10. 2005, 22:21
Zvykové právo je právní systém založený na právních obyčejích, které se v určitém společenství ustálily a jsou všeobecně uznávány a dodržovány. Zvykové právo může být psané i nepsané.
Pramenem práva jsou právní obyčeje, na rozdíl od angloamerického práva, v českém právu pouze výjimečně. Příkladem jsou obchodní zvyklosti, které se podle ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku použijí v případě, že na věc (obchodní případ) nelze použít ani ustanovení obchodního, ani občanského práva.
Mimořádnou důležitost mají právní zvyklosti a obyčeje (tradice) v ústavním právu; v extrémním případě (Velká Británie) mohou ústavní tradice psanou Ústavu zcela nahradit.
