Abdikace: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:[^\|]*\|([^\]]*)\]\] +\1)) |
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==)) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Abdikace''' (z lat. ''abdicare'' = prohlásit) je resignace hlavy státu. | + | '''Abdikace''' (z lat. ''abdicare'' = prohlásit) je resignace [[hlava státu|hlavy státu]]. |
| − | V České republice není pro abdikaci [[president]] | + | V České republice není pro abdikaci [[president republiky|presidenta republiky]] stanovena zvláštní procedura jako pro [[demise|demisi]] [[vláda|vlády]], platná [[Ústava]] uvádí pouze to, že president se vzdává své funkce do rukou předsedy [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]]. |
V československých dějinách byly abdikace poměrně častým jevem. Tomáš Garrigue Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935, Edvard Beneš odstoupil dvakrát, nejprve po Mnichovu 5. října 1938 a podruhé po převzetí vlády komunisty 7. června 1948, Antonín Novotný byl donucen k abdikaci 28. března 1968, Gustáv Husák 10. prosince 1989 a Václav Havel se vzdal funkce na protest proti zamýšlenému rozdělení československé federace 20. července 1992. | V československých dějinách byly abdikace poměrně častým jevem. Tomáš Garrigue Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935, Edvard Beneš odstoupil dvakrát, nejprve po Mnichovu 5. října 1938 a podruhé po převzetí vlády komunisty 7. června 1948, Antonín Novotný byl donucen k abdikaci 28. března 1968, Gustáv Husák 10. prosince 1989 a Václav Havel se vzdal funkce na protest proti zamýšlenému rozdělení československé federace 20. července 1992. | ||
| − | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
| − | * [[president]] | + | * [[president republiky]] |
* [[demise]] | * [[demise]] | ||
[[Kategorie:Ústavní právo]] | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
Aktuální verse z 4. 11. 2006, 00:56
Abdikace (z lat. abdicare = prohlásit) je resignace hlavy státu.
V České republice není pro abdikaci presidenta republiky stanovena zvláštní procedura jako pro demisi vlády, platná Ústava uvádí pouze to, že president se vzdává své funkce do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
V československých dějinách byly abdikace poměrně častým jevem. Tomáš Garrigue Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935, Edvard Beneš odstoupil dvakrát, nejprve po Mnichovu 5. října 1938 a podruhé po převzetí vlády komunisty 7. června 1948, Antonín Novotný byl donucen k abdikaci 28. března 1968, Gustáv Husák 10. prosince 1989 a Václav Havel se vzdal funkce na protest proti zamýšlenému rozdělení československé federace 20. července 1992.
