Dobrá víra: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Základní text)
 
d (Link)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Dobrá víra''' (''bona fides'' – často v ablativu: ''bona fide'' = v dobré víře, angl. ''good faith'', fr. ''bonne foi'', něm. ''guter Glauben'') je jedním z centrálních pojmů [[občanské právo|občanského práva]]. [[Fysická osoba]] jedná v dobré víře tehdy, je-li důvodně přesvědčena o rozhodné skutečnosti – nejčastěji o tom, že její jednání je oprávněné (zákonné). Dobré víře přísluší právní ochrana, byť ne tak silná jako ochrana skutečného práva.
+
'''Dobrá víra''' (''bona fides'' – často v ablativu: ''bona fide'' = v dobré víře, angl. ''good faith'', fr. ''bonne foi'', něm. ''guter Glauben'') je jedním z centrálních pojmů [[občanské právo|občanského práva]]. [[Fysická osoba]] jedná v dobré víře tehdy, je-li důvodně přesvědčena o rozhodné skutečnosti – nejčastěji o tom, že její jednání je oprávněné (zákonné). Dobré víře přísluší právní ochrana, byť ne tak silná jako ochrana skutečného [[subjektivní právo|subjektivního práva]].
  
 
Podobně jako v případě [[úmysl]]u je přímý důkaz dobré víry vyloučen. Při prokazování dobré víry proto postačí, lze-li vzhledem ke všem okolnostem na přítomnost dobré víry usuzovat. Dobrou víru lze tímto způsobem rovněž vyvrátit: jedná-li osoba tak, že je toto jednání zjevně neslučitelné s domněnkou, že byla v dobré víře, považuje se za prokázané, že v dobré víře nebyla.
 
Podobně jako v případě [[úmysl]]u je přímý důkaz dobré víry vyloučen. Při prokazování dobré víry proto postačí, lze-li vzhledem ke všem okolnostem na přítomnost dobré víry usuzovat. Dobrou víru lze tímto způsobem rovněž vyvrátit: jedná-li osoba tak, že je toto jednání zjevně neslučitelné s domněnkou, že byla v dobré víře, považuje se za prokázané, že v dobré víře nebyla.

Verse z 7. 11. 2006, 00:29

Dobrá víra (bona fides – často v ablativu: bona fide = v dobré víře, angl. good faith, fr. bonne foi, něm. guter Glauben) je jedním z centrálních pojmů občanského práva. Fysická osoba jedná v dobré víře tehdy, je-li důvodně přesvědčena o rozhodné skutečnosti – nejčastěji o tom, že její jednání je oprávněné (zákonné). Dobré víře přísluší právní ochrana, byť ne tak silná jako ochrana skutečného subjektivního práva.

Podobně jako v případě úmyslu je přímý důkaz dobré víry vyloučen. Při prokazování dobré víry proto postačí, lze-li vzhledem ke všem okolnostem na přítomnost dobré víry usuzovat. Dobrou víru lze tímto způsobem rovněž vyvrátit: jedná-li osoba tak, že je toto jednání zjevně neslučitelné s domněnkou, že byla v dobré víře, považuje se za prokázané, že v dobré víře nebyla.

Dobrá víra se v občanském právu uplatňuje v celé řadě konkrétních případů, například:

  • Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry u zmocněnce.
  • Dobrá víra je nutnou – nikoli však postačující – podmínkou vydržení: vydržet může jen držitel, který byl v dobré víře ohledně oprávněnosti své držby.
  • K movité věci dané do zástavy vznikne zástavní právo, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit; z toho mimo jiné vyplývá, že jsou platná zástavní práva u předmětů pocházejících z krádeží v zastavárnách, ledaže by se prokázal nedostatek dobré víry u zastavárníka.
  • V případě bezdůvodného obohacení není povinností nevydat užitky z jeho předmětu, je-li osoba, která se obohatila, v dobré víře ohledně oprávněnosti tohoto obohacení.
  • Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice; to je jediný případ, kdy je v občanském právu v zájmu právní jistoty prolomena zásada nemo plus iuris.

V obchodním právu, jež je oproti občanskému právu modernější, je dobrá víra je chráněna ještě silněji. Nejdůležitějšími právní normawprávními normami jsou:

Vizte též