Bezdůvodné obohacení

Přejít na: navigace, hledání

Bezdůvodné obohacení (něm. ungerechtfertigte Bereicherung, angl. unjust enrichment) je mimosmluvním důvodem vzniku závazku. Je upraveno v §§ 451–459 OZ a §§ 2852–2864 NOZ.

V ABGB neexistoval souborný pojem bezdůvodného obohacení a právní úprava byla roztříštěna do několika právních insitutů:

  1. Condictio sine causa (§ 877)
  2. Condictio indebiti (§§ 1431 sq.)
  3. Condictio causa data causa non secuta (§ 1435)

Vládní osnova z roku 1937 recipovala právní úpravu ABGB do §§ 1293 až 1305. Jasnou a přehlednou úpravu měl OZ 1950, který v § 361 stanovil: "Kdo byl takto bezdůvodně obohacen, je povinen vrátit předmět plnění s příslušenstvím, nebo není-li to dobře možné, zejména byly-li provedeny výkony, nahradit jejich cenu. Mimoto je povinen vrátit užitky od té doby, kdy poznal bezdůvodnost svého obohacení. Má však nárok na náhradu nákladů jako jednatel bez příkazu (§§ 443 a násl.)."

Interní odkazy

Externí odkazy