Poměrný volební systém: Porovnání verzí
(Založení) |
(Kategorie:Ústavní právo, == {{Interní odkazy}} ==, -* Většinový volební systém, == {{Reference}} ==) |
||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
Tato nevýhoda se projevuje pouze v systémech, které mají stejné mechanismy vládnutí jako Česká republika. Existují však systémy, které neznají ani žádnou procentuální hranici pro vstup do zastupitelstev a ve kterých například ani 15 politických stran v parlamentě není překážkou úspěšného fungování vlády. Jednotlivý poslanec totiž nemá na toto fungování žádný vliv. | Tato nevýhoda se projevuje pouze v systémech, které mají stejné mechanismy vládnutí jako Česká republika. Existují však systémy, které neznají ani žádnou procentuální hranici pro vstup do zastupitelstev a ve kterých například ani 15 politických stran v parlamentě není překážkou úspěšného fungování vlády. Jednotlivý poslanec totiž nemá na toto fungování žádný vliv. | ||
| − | == | + | == {{Interní odkazy}} == |
* [[Volební systém]] | * [[Volební systém]] | ||
| − | |||
* [[Změna volebního systému 2000]] | * [[Změna volebního systému 2000]] | ||
| − | == | + | == {{Reference}} == |
| − | *[[Zdeněk Koudelka]]: Změna volebního systému | + | * [[Zdeněk Koudelka]]: ''Změna volebního systému''. In Politologický časopis 1/2000, pp. 90–95, ISSN 1211–3247 |
{{Wikipedie|Poměrný_volební_systém|Pastorius}} | {{Wikipedie|Poměrný_volební_systém|Pastorius}} | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
Aktuální verse z 5. 4. 2009, 10:31
Poměrný (proporční) volební systém je způsob volby zástupců do zastupitelských orgánů. Při použití tohoto systému, při volbách do zastupitelských orgánů, kandidáti či strany získávají počet mandátů či křesel v poměru, který se blíží poměru počtů hlasů získaných od voličů. Součástí systému je myšlenka volebních obvodů i s nestejnou velikostí, jimž jsou kandidáti přiřazeni, může však být i volební obvod jediný celostátní (např. Slovensko, Izrael).
Poměrný volební systém může být vybaven uzavírací klauzulí stanovující, že subjekty, které ve volbách získají menší procentní podíl hlasů než je stanoveno (např. 5 %), jsou v zastupitelském orgánu nezastoupeny.
V České republice se poměrný volební systém používá při volbách do Poslanecké sněmovny, a krajských a obecních zastupitelstev. Pro rozdělení mandátů se obvykle využívá D'Hondtova metoda, která zvýhodňuje strany s velkým ziskem hlasů. Razantní změna volebního systému do Poslanecké sněmovny byla schválena v roce 2000. Hlavními prvky bylo zvýšení počtu volebních obvodů na 35 a zavedení volebního dělitele Koudelka. Tuto změnu však následně zrušil Ústavní soud.
Výhody a nevýhody
Výhodou je, že díky zastoupení více politických stran v orgánu kopíruje rozložení zájmů ve společnosti.
Nevýhodou tohoto volebního systému je fakt, že do zastupitelského orgánu se typicky dostane větší počet stran, což může vést k problémům při schvalování zákonů, při vládnutí a k politické nestabilitě. Za této situace se například může stát, že jediný poslanec nebo úzká skupina lidí, kteří tvoří jazýček na vahách, získávají mnohem větší politickou moc, než by jim příslušela v poměru k obdrženým hlasům. Tato situace však může nastat, a v českém parlamentě již nastala, bez jakékoliv souvislosti s volebním systémem (poslanec jedné strany přeběhne ke druhé).
Tato nevýhoda se projevuje pouze v systémech, které mají stejné mechanismy vládnutí jako Česká republika. Existují však systémy, které neznají ani žádnou procentuální hranici pro vstup do zastupitelstev a ve kterých například ani 15 politických stran v parlamentě není překážkou úspěšného fungování vlády. Jednotlivý poslanec totiž nemá na toto fungování žádný vliv.
Vizte též
Prameny a literatura
- Zdeněk Koudelka: Změna volebního systému. In Politologický časopis 1/2000, pp. 90–95, ISSN 1211–3247
Tento článek je založen na materiálu získaném podle licence GFDL z české verse původní wikipedie.Jeho autorem je Pastorius.
