Mezinárodní právo veřejné: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
 
(* {{Otto-odkaz|431000-retorse|Retorse}} (angl. ''retorsion''))
 
(Není zobrazeno 20 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
−
'''Mezinárodní právo veřejné''' je [[odvětví]]m [[veřejné právo|veřejného práva]]. Zabývá se vztahy mezi [[stát]]y, obdobnými [[subjekt]]y a jejich sdružováním v [[mezinárodní organisace]].
+
'''Mezinárodní právo (veřejné)''' je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi [[stát]]y, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším [[subjekt]]ům mezinárodního práva, vzájemné vztahy [[mezinárodní organisace|mezinárodních organisací]] a některé vztahy jednotlivců ke státu.
  
−
Mezinárodní právo veřejné je někdy zkráceně označováno jako mezinárodní právo. To je však matoucí ve vztahu k [[mezinárodní právo soukromé|mezinárodnímu právu soukromému]].
+
Ve vztahu k [[vnitrostátní právo|vnitrostátnímu právu]] se rozlišuje mezi
 +
* [[monismus|monistickým]] přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
 +
* [[dualismus|dualistickým]] přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)
  
−
[[Kategorie:Mezinárodní právo veřejné| ]]
+
== Subjekty mezinárodního práva ==
 +
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou [[mezinárodní subjektivita|mezinárodní subjektivitou]]. Za hlavní prvky, které tuto subjektivitu definují, patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům, a to z mezinárodního, nikoli [[vnitrostátní právo|vnitrostátního práva]]. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)
 +
 
 +
Za [[způsobilost k právním úkonům]] se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:
 +
* svrchované [[stát]]y (politická entita mající stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
 +
* [[mezinárodní organizace]]
 +
* [[zvláštní politické jednotky]]
 +
* [[jednotlivci]] (fyzické osoby)
 +
 
 +
== Prameny mezinárodního práva ==
 +
Rozlišují se [[prameny materiální]] (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a [[prameny formální]], pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.
 +
 
 +
Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na '''základní''':
 +
* [[mezinárodní smlouvy]]
 +
* [[mezinárodní obyčeje]]
 +
a '''pomocné''', kam se zařazují
 +
* [[právní zásada|obecné zásady právní]]
 +
* [[soudní rozhodnutí]] (''[[case law]]'')
 +
* učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva ([[nauka]] (doktrína) mezinárodního práva)
 +
* vnitrostátní akty státu
 +
* akty mezinárodních organizací
 +
* akty států
 +
* [[ekvita]] (''equity'') – princip spravedlnosti
 +
 
 +
K ''ius cogens'' patří:
 +
* zákaz genocidy
 +
* pirátství
 +
* otrokářství
 +
* mučení
 +
* válečné aggresse
 +
 
 +
V mezinárodním právu se produkuje značné množství dokumentů. Příkladem je ''non-paper'', což je neofficiální presentace politiky státu předkládaná jiným stranám.[http://www.evropa2045.cz//hra/napoveda.php?kategorie=6&tema=50][http://doubletongued.org/index.php/dictionary/non_paper/]
 +
 
 +
== {{Interní odkazy}} ==
 +
* [[Neutralita]]
 +
* [[Konfederace]]
 +
* [[Mezinárodní právo soukromé]]
 +
 
 +
== {{Reference}} ==
 +
* [[Jiří Malenovský]]: ''Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smlouvách v ČR.'' In [[Právní rozhledy]] 4/2009, pp. 115–124; rozsáhlý text kritisující eurorozhodnutí ústavního soudu a tvrdící, že [[president republiky]] smí odmítnou ratifikovat jen výjimečně.
 +
 
 +
== {{Externí odkazy}} ==
 +
* {{Otto-odkaz|431000-retorse|Retorse}} (angl. ''retorsion'')
 +
* {{Otto-odkaz|430937-represalie|Represálie}}
 +
* [[:en:Peremptory norm]] (anglicky)
 +
* [http://en.wiktionary.org/wiki/non-paper wiktionary:non-paper]
 +
 
 +
[[Kategorie:Mezinárodní právo| ]]

Aktuální verse z 1. 12. 2012, 16:25

Mezinárodní právo (veřejné) je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.

Ve vztahu k vnitrostátnímu právu se rozlišuje mezi

  • monistickým přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
  • dualistickým přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)

Subjekty mezinárodního práva

Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou mezinárodní subjektivitou. Za hlavní prvky, které tuto subjektivitu definují, patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům, a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)

Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:

Prameny mezinárodního práva

Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.

Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:

a pomocné, kam se zařazují

K ius cogens patří:

  • zákaz genocidy
  • pirátství
  • otrokářství
  • mučení
  • válečné aggresse

V mezinárodním právu se produkuje značné množství dokumentů. Příkladem je non-paper, což je neofficiální presentace politiky státu předkládaná jiným stranám.[1][2]

Vizte též

Prameny a literatura

  • Jiří Malenovský: Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smlouvách v ČR. In Právní rozhledy 4/2009, pp. 115–124; rozsáhlý text kritisující eurorozhodnutí ústavního soudu a tvrdící, že president republiky smí odmítnou ratifikovat jen výjimečně.

Další odkazy

Citováno podle "https://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Mezinárodní_právo_veřejné&oldid=17780"