Osoba
Osoba (z latiny též subjekt) je každý, kdo je způsobilý nabývat (hmotných) práv a povinností, tzn. je nadán hmotněprávní subjektivitou. Jedná se buď o fysickou, anebo právnickou osobu. Osoby vystupují v právních vztazích vlastním jménem.
Nemusí jít jen o osobu (člověka) v běžném smyslu – ta se v právu nazývá fysickou osobou – ale i právnické osoby, jako jsou obchodní společnosti, spolky, nadace apod. Mezi právnické osoby patří i veřejnoprávní korporace, jako např. obce nebo kraje. Ne všichni, kdo na veřejnosti vystupují pod svým jménem, jsou však právnickou osobu. Podnik, byť je zhusta personifikován, je pouhou věcí, a zvláštní osobou odlišnou od podnikatele není ani podnikatel, přestože podniká pod vlastní firmou (je tedy např. lhostejné, je-li v žalobě uvedena fysická osoba nebo podnikatel, včetně identifikačního čísla osoby (IČO) podle § 24 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech – jde o jeden a ten samý subjekt právních vztahů).
Rovněž veřejné úřady, tj. soudy a správní úřady, k nimž patří i bezpečností sbory (policie), nejsou právnickou osobou. Tou je pouze veřejnoprávní korporace, jejímiž orgány jsou. Opačný právní názor je residuem tzv. rozpočtových organisací (dnes organisační složka státu), které právní subjektivitu měly.
Za zvláštní druh osoby se někdy pokládá stát; toto rozlišování však není důvodné, neboť stát, vystupuje-li v soukromoprávních vztazích (např. ve vztahu ke svému vlastnímu, tzn. státnímu majetku), je běžnou veřejnoprávní korporací.
Právní způsobilost
V kontinentálním právu se tradičně rozlišuje právní subjektivita (právní osobnost; § 15 odst. 1 NOZ), tj. způsobilost mít oprávnění a povinnosti, a svéprávnost (dříve způsobilost k právním úkonům; § 15 odst. 2 NOZ), tj. schopnost vlastním jednáním nabývat oprávnění a povinnosti. V angloamerickém právu pojem právní způsobilost (angl. legal capacity) zahrnuje právní postavení (angl. legal holding) a právní jednání (angl. legal agency).
Vedle hmotněprávní subjektivity se někdy rozlišuje širší subjektivita procesněprávní, tzn. způsobilost být účastníkem soudního, popř. správního řízení. Příkladem subjektu, který není způsobilý nabývat práv a povinností, ale může být žalován, je přípravný výbor politické strany. O účelnosti takové úpravy a praxe lze však vyslovit oprávněné pochybnosti, zejména s ohledem na to, že proti takové ne-osobě nelze s úspěchem vést výkon rozhodnutí.
Vizte též
Prameny a literatura
- Tomáš Sokol: K zákonnému ručení za nezjištěnou pohledávku. In Právní rádce 10/2008, pp. 24–29. Autor vykládá pojem "osoba" a dospívá k závěru, že osobou je osoba fysická i osoba právnická.
