Antonín Randa: Porovnání verzí
d (překlep) |
(-patrně, za Národní stranu, tj. za staročechy) |
||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
[[Soubor:Randa.jpg|right|thumb|175px|Antonín Randa]] | [[Soubor:Randa.jpg|right|thumb|175px|Antonín Randa]] | ||
| − | + | Rytíř '''Antonín Randa''' (8. července 1834 Bystřice nad Úhlavou – 6. října 1914 Dobřichovice) byl vynikající [[občanské právo|civilista]] a [[obchodní právo|komercialista]] a nejvýznamnější český právník 19. století. | |
| − | Randa se angažoval i v politice (za staročechy), působil v | + | Randa se angažoval i v politice (za Národní stranu, tj. za staročechy), působil v Panské sněmovně a krátce i v rakouské [[vláda|vládě]]. Významný je rovněž jeho přínos pro rozvoj výuky [[právo|práva]] na pražské České universitě Karlo-Ferdinandově, jejímž byl v letech 1883–1884 rektorem. |
== Ukázka z díla == | == Ukázka z díla == | ||
Aktuální verse z 3. 4. 2009, 15:27
Rytíř Antonín Randa (8. července 1834 Bystřice nad Úhlavou – 6. října 1914 Dobřichovice) byl vynikající civilista a komercialista a nejvýznamnější český právník 19. století.
Randa se angažoval i v politice (za Národní stranu, tj. za staročechy), působil v Panské sněmovně a krátce i v rakouské vládě. Významný je rovněž jeho přínos pro rozvoj výuky práva na pražské České universitě Karlo-Ferdinandově, jejímž byl v letech 1883–1884 rektorem.
Ukázka z díla
Vlastnictví jest bezprostředná a úplná čili nejsvrchovanější právní moc nad věcí hmotnou nebo správněji řečeno: pojmová právní možnosť přímého a neobmezeného nakládání věcí hmotnou. Pravím: pojmová možnosť; neboť byť i vlastnictví v některém případě věcnými právy jiných osob bylo obmezeno, vždy dle pojmu jeho zbývá možnosť, že práva obmezující časem přestanou a tudíž vlastnictví svého původního neobmezeného objemu opět dosáhne. Poskytuje tedy vlastnictví právní moc ku všemožnému nakládání věcí pokud určitý jeho spůsob pro zvláštní příčinu vymezen není. Definice § 354. zák. jest ovšem nesprávná, hlavně proto, že k podstatě práva vlastnického počítá i moc nakládati požitky věci, kdežto vlastnictví vlastnictvím býti zajisté nepřestává, když požívání věci někomu jinému, na př. usufruktuáři náleží.
- Právo vlastnické
