Definitiva: Porovnání verzí
d (Formulace) |
(-* služební zákon, IW, aktualisace: č. 234/2014 Sb., nebo) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Definitiva''' (definitivní služební poměr) je tradiční [[výsada]] státních [[úředník]]ů, kteří nemohou být ze státní služby propuštěni, pokud se nedopustí vážného [[delikt]]u. I v případě [[nadbytečnost]]i těmto osobám náleží náhrada ve výši odpovídající jejich předchozímu [[plat]]u. | + | '''Definitiva''' (dříve též ''definitivum'', definitivní služební poměr) je tradiční [[výsada]] státních [[úředník]]ů, kteří nemohou být ze státní služby propuštěni, pokud se nedopustí vážného [[delikt]]u. I v případě [[nadbytečnost]]i těmto osobám náleží náhrada ve výši odpovídající jejich předchozímu [[plat]]u. |
Definitiva je odměnou za úředníkovu loyalitu a kompensuje se jí nižší úroveň platů ve [[veřejná správa|veřejné správě]] oproti soukromému sektoru. | Definitiva je odměnou za úředníkovu loyalitu a kompensuje se jí nižší úroveň platů ve [[veřejná správa|veřejné správě]] oproti soukromému sektoru. | ||
| − | Služební pragmatika z r. 1914 stanovila, že definitivně ustanovený úředník může být propuštěn jen za nejvážnější disciplinární proviněni a pro tuto [[sankce|sankci]] se musí vyslovit nejméně čtyři z pěti členů disciplinárního [[senát (soud)|senát]]u. Možnost propuštění z důvodu nadbytečnosti tento [[právní předpis]] neupravoval. | + | Služební pragmatika z r. 1914[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?apm=0&aid=rbo&datum=19140004&zoom=2&seite=00000087&x=12&y=11] stanovila, že definitivně ustanovený úředník může být propuštěn jen za nejvážnější disciplinární proviněni a pro tuto [[sankce|sankci]] se musí vyslovit nejméně čtyři z pěti členů disciplinárního [[senát (soud)|senát]]u. Možnost propuštění z důvodu nadbytečnosti tento [[právní předpis]] neupravoval. |
V době komunistického režimu definitiva neexistovala. Možnost jejího obnovení je již od počátku 90. let 20. století předmětem vášnivých polemik. Její odpůrci poukazují na archaičnost tohoto [[právní institut|institutu]], na to, že zaměstnávání nepotřebného úřednictva snižuje efektivitu správy státu, argumentují čísly o neustále rostoucím počtu státních zaměstnanců a dovozují, že definitiva je plýtváním veřejnými prostředky. Stoupenci definitivy naproti tomu tvrdí, že úředník s jistotou definitivy bude méně náchylný ke [[korupce|korupci]] a bude nezávislý i na dalších vnějších tlacích. | V době komunistického režimu definitiva neexistovala. Možnost jejího obnovení je již od počátku 90. let 20. století předmětem vášnivých polemik. Její odpůrci poukazují na archaičnost tohoto [[právní institut|institutu]], na to, že zaměstnávání nepotřebného úřednictva snižuje efektivitu správy státu, argumentují čísly o neustále rostoucím počtu státních zaměstnanců a dovozují, že definitiva je plýtváním veřejnými prostředky. Stoupenci definitivy naproti tomu tvrdí, že úředník s jistotou definitivy bude méně náchylný ke [[korupce|korupci]] a bude nezávislý i na dalších vnějších tlacích. | ||
| − | + | Služební zákon č. 218/2002 [[Sb.]], který byl nahrazen zákonem č. 234/2014 Sb., definitivu neobsahoval: ustanovení § 55 odst. 1 písm. c) připouštělo možnost ukončení služebního poměru „z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců“. Nový služební zákon liší státní úředníky, které označuje jako ''státní zaměstance'', a ''zaměstnance ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu'', kteří stojí mimo státní službu. | |
| − | Definitiva se výjimečně uplatňuje i u soukromých [[zaměstnavatel]]ů, zpravidla u [[zaměstnanec|zaměstnanců]], kteří dosáhli určitého věku (např. 50 let) | + | Definitiva se výjimečně uplatňuje i u soukromých [[zaměstnavatel]]ů, zpravidla u [[zaměstnanec|zaměstnanců]], kteří dosáhli určitého věku (např. 50 let) nebo určité délky zaměstnání nebo zastávají specifické profese s omezenou možností uplatnění jinde. Takové opatření bývá sjednáno v [[kolektivní smlouva|kolektivní smlouvě]]. |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
| − | |||
* [[právní jistota]] | * [[právní jistota]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Správní právo]] |
| + | |||
| + | [[cs:Definitiva]] | ||
Aktuální verse z 31. 7. 2015, 14:48
Definitiva (dříve též definitivum, definitivní služební poměr) je tradiční výsada státních úředníků, kteří nemohou být ze státní služby propuštěni, pokud se nedopustí vážného deliktu. I v případě nadbytečnosti těmto osobám náleží náhrada ve výši odpovídající jejich předchozímu platu.
Definitiva je odměnou za úředníkovu loyalitu a kompensuje se jí nižší úroveň platů ve veřejné správě oproti soukromému sektoru.
Služební pragmatika z r. 1914[1] stanovila, že definitivně ustanovený úředník může být propuštěn jen za nejvážnější disciplinární proviněni a pro tuto sankci se musí vyslovit nejméně čtyři z pěti členů disciplinárního senátu. Možnost propuštění z důvodu nadbytečnosti tento právní předpis neupravoval.
V době komunistického režimu definitiva neexistovala. Možnost jejího obnovení je již od počátku 90. let 20. století předmětem vášnivých polemik. Její odpůrci poukazují na archaičnost tohoto institutu, na to, že zaměstnávání nepotřebného úřednictva snižuje efektivitu správy státu, argumentují čísly o neustále rostoucím počtu státních zaměstnanců a dovozují, že definitiva je plýtváním veřejnými prostředky. Stoupenci definitivy naproti tomu tvrdí, že úředník s jistotou definitivy bude méně náchylný ke korupci a bude nezávislý i na dalších vnějších tlacích.
Služební zákon č. 218/2002 Sb., který byl nahrazen zákonem č. 234/2014 Sb., definitivu neobsahoval: ustanovení § 55 odst. 1 písm. c) připouštělo možnost ukončení služebního poměru „z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců“. Nový služební zákon liší státní úředníky, které označuje jako státní zaměstance, a zaměstnance ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu, kteří stojí mimo státní službu.
Definitiva se výjimečně uplatňuje i u soukromých zaměstnavatelů, zpravidla u zaměstnanců, kteří dosáhli určitého věku (např. 50 let) nebo určité délky zaměstnání nebo zastávají specifické profese s omezenou možností uplatnění jinde. Takové opatření bývá sjednáno v kolektivní smlouvě.
