Mezinárodní právo veřejné: Porovnání verzí
(→Prameny mezinárodní práva: neco malo) |
(== subjekty ==) |
||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
V zásadě se mezinárodní právo dělí na [[mezinárodní právo veřejné]] a [[mezinárodní právo soukromé|soukromé]]. Ve vztahu k [[vnitrostátní právo|vnitrostátnímu právu]] převládá [[monismus|monistický]] přístup, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon, a [[dualismus|dualistický]] přístup, kdy mezinárodní smlouvy musí být ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou. | V zásadě se mezinárodní právo dělí na [[mezinárodní právo veřejné]] a [[mezinárodní právo soukromé|soukromé]]. Ve vztahu k [[vnitrostátní právo|vnitrostátnímu právu]] převládá [[monismus|monistický]] přístup, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon, a [[dualismus|dualistický]] přístup, kdy mezinárodní smlouvy musí být ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou. | ||
| + | == Subjekty mezinárodního práva == | ||
| + | Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto subjektivitu, proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo jí a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.) | ||
| + | |||
| + | Za způsobilost k právním úkonům se považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva se proto zahrnují: | ||
| + | * svrchované [[stát]]y (politická entita, která má stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy) | ||
| + | * [[mezinárodní organizace]] | ||
| + | * [[zvláštní politické jednotky]] | ||
| + | * [[jednotlivci]] (fyzické osoby) | ||
== Prameny mezinárodní práva == | == Prameny mezinárodní práva == | ||
Verse z 20. 1. 2007, 22:16
Mezinárodní právo je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.
V zásadě se mezinárodní právo dělí na mezinárodní právo veřejné a soukromé. Ve vztahu k vnitrostátnímu právu převládá monistický přístup, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon, a dualistický přístup, kdy mezinárodní smlouvy musí být ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou.
Subjekty mezinárodního práva
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto subjektivitu, proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo jí a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)
Za způsobilost k právním úkonům se považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva se proto zahrnují:
- svrchované státy (politická entita, která má stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
- mezinárodní organizace
- zvláštní politické jednotky
- jednotlivci (fyzické osoby)
Prameny mezinárodní práva
Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.
Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:
a pomocné, kam se zařazují
- obecné zásady právní
- soudní rozhodnutí (tzv. case law)
- učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva (nauka mezinárodního práva)
- vnitrostátní akty státu
- akty mezinárodních organizací
- akty států
- ekvita (equity) - princip spravedlnosti
