Držitel: Porovnání verzí
(== Vůle držet ==) |
d (wiki) |
||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
== Vůle držet == | == Vůle držet == | ||
| − | Německé právo se 19. století stavělo k vůli držet (''animus possidendi'') skepticky. V [[BGB]] proto vůle držet není součástí skutkové podstaty držby: "K podrobnějšímu rozpracování problematiky držby došlo až v | + | Německé právo se 19. století stavělo k vůli držet (''animus possidendi'') skepticky. V [[BGB]] proto vůle držet není součástí skutkové podstaty držby: "K podrobnějšímu rozpracování problematiky držby došlo až v Savignyho práci ''Das Recht des Besitzer'' z roku 1803. [[Savigny]] považoval držbu za stav faktický, popřel tedy názory, že by držba byla věcným právem. Proti této koncepci vystoupil v polovině 19. století [[Ihering]]. Ten považoval držbu za subjektivní právo nebo skutkový projev [[vlastnictví]]. Tvrdil, že o existenci držby nerozhoduje přímo ''animus possidendi'', ale hledisko společnosti, tedy [[právní řád]]. Toto hledisko se promítlo např. v německém BGB, kde byla vypuštěna zmínka o držební vůli."[http://pravni.nazory.cz/vydrzeni.htm] |
== Rozdíl mezi držitelem a vlastníkem == | == Rozdíl mezi držitelem a vlastníkem == | ||
Verse z 6. 2. 2007, 11:06
Držitel (lat. possessor) je takový majitel, který si přeje věc vlastnit. Může, ale nemusí, být totožný s vlastníkem.
Podle § 309 ABGB: "Kdo má věc ve své moci nebo úschově, sluje její majitel. Má-li majitel věci vůli ji za svou podržeti, jest jejím držitelem." Skutkovou podstatou držby je, zda v konkrétním případě existuje detence (majitelství, corporalis possessio nebo corpus possessionis) a vůle držet (animus possidendi). Držby se pak nabývá animo et corpore.
Vůle držet
Německé právo se 19. století stavělo k vůli držet (animus possidendi) skepticky. V BGB proto vůle držet není součástí skutkové podstaty držby: "K podrobnějšímu rozpracování problematiky držby došlo až v Savignyho práci Das Recht des Besitzer z roku 1803. Savigny považoval držbu za stav faktický, popřel tedy názory, že by držba byla věcným právem. Proti této koncepci vystoupil v polovině 19. století Ihering. Ten považoval držbu za subjektivní právo nebo skutkový projev vlastnictví. Tvrdil, že o existenci držby nerozhoduje přímo animus possidendi, ale hledisko společnosti, tedy právní řád. Toto hledisko se promítlo např. v německém BGB, kde byla vypuštěna zmínka o držební vůli."[1]
Rozdíl mezi držitelem a vlastníkem
V rámci nepotřebného rozlišování mezi věcmi a jinými předměty věcných práv (zejména oprávněními) je vlastník jiného předmětu věcných práv zpravidla označován jako držitel, např. držitel řidičského oprávnění podle § 80 zákona o silničním provozu.
