Změna volebního systému 2000: Porovnání verzí

Verse z 2. 3. 2009, 15:46

Změna volebního systému v roce 2000 byla v České republice uzákoněna na základě předchozích dohod mezi ODS a ČSSD, k nimž dal podnět politický vývoj po tzv. Sarajevském atentátu v roce 1997 a následných předčasných voleb; účelem bylo, posílit stabilitu a eliminovat vliv malých stran.

Účel změny volebního systému

Diskuze o volebním systému ožily na území Čech, Moravy a Slezska po volbách do Poslanecké sněmovny 1996 a 1998, kdy volby nevedly k jednoznačnému sestavení většinové vlády ze stran, které by měly blízký volební program, což je podmínkou stability vlády. Výsledkem bylo rozhodnutí největších politických stran - České strany sociálně demokratické (ČSSD) a Občanské demokratické strany (ODS) v opoziční smlouvě z roku 1998 změnit volební systém. Základním politickým zadáním byla možnost vytvoření většinové vlády z jedné velké (ČSSD, ODS) a jedné malé strany (Komunistická strana Čech a Moravy, Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová či Unie svobody) na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny 1998 s přihlédnutím k výsledkům voleb 1996.

Mezistranická komise

Pro konkrétní přípravu byla vytvořena mezistranická komise, kde se za ČSSD zúčastnil poslanec Zdeněk Koudelka, senátor a místopředseda vlády Pavel Rychetský, poslanec a místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, poslanec a první místopředseda vlády i ČSSD Vladimír Špidla a za ODS poslanec a místopředseda ODS Miroslav Beneš, předsedkyně Senátu a místopředsedkyně ODS Libuše Benešová, poslanec Martin Kocourek a senátor Milan Kondr, tato komise pro konkrétní předložení návrhu vytvořila pracovní dvojici ve složení Zdeněk Koudelka a Martin Kocourek. Výsledek jednání byl obsažen v dohodě o základních parametrech změny volebního systému mezi ČSSD a ODS z 26. 1. 2000 (toleranční patent).

Jednotlivé návrhy a varianty, výsledek

Při úvahách o změně volebního systému padly i radikální návrhy ODS na zavedení většinového systému voleb do Poslanecké sněmovny či ponechání poměrného, ale snížení počtu poslanců, neboť menší počet rozdělovaných mandátů zvláště při malých volebních obvodech vede k posílení velkých a oslabení malých stran. Oba návrhy však vyžadovaly ústavní změnu, proto byly opuštěny pro svoji obtížnou politickou průchodnost ústavní většinou v Parlamentu. Poměrně rychle bylo přistoupeno k rozhodnutí opustit dvouskrutiniový systém Hagenbach-Bishoff a přejít k systému volebního dělitele, který nepotřebuje druhé volební skrutinium a tak jsou všechny mandáty přidělovány poslancům přímo na základě výsledků voleb s přihlédnutím k jejich postavení na volební kandidátce nebo k počtu získaných preferenčních hlasů a odpadne přidělování mandátů ve druhém skrutiniu stranickými centrálami. Z jednotlivých typů volebního dělitele pak byly diskutovány zvláště ďHondt navrhovaný ČSSD a Imperiali navrhovaný ODS, které se liší v prvním čísle volebního dělitele (ďHondt 1; 2, 3…, Imperiali 2; 3; 4…). ďHondt méně preferuje větší politické strany než Imperiali, nesplňoval však základní politické zadání vytvoření většinové koalice z jedné velké a jedné malé strany ve volbách 1996 a 98. V rámci diskuzí pak odborná komise dospěla ke kompromisu navrženému Zdeňkem Koudelkou, kdy řada dělitelů začínala číslem 1,4 (diskutováno i 1,5 a druhá odmocnina ze 2, což je 1,414213562373) a následně pokračovala již celými čísly 2, 3, 4… V závěru jednání bylo přistoupeno na to, že prvním dělitelem bude číslo 1,42 jako nahoru zaokrouhlená odmocnina ze dvou. Tento kompromis byl označen nejprve jako volební dělitel Koudelka a v tolerančních dohodách jako vyrovnávací ďHondt. O novém volebním děliteli bylo rozhodnuto, že bude použit nejen při volbách Poslanecké sněmovny, ale též při volbách zastupitelstev krajů a obcí. Přičemž ODS navrhovala i při volbách krajských zastupitelstev volit ve volebních obvodech stanovených pro volbu Poslanecké sněmovny. ČSSD tento požadavek ODS odmítla z důvodu razantního odporu lidovců (KDU-ČSL) a Unie svobody (US), jejichž hlasy byly důležité pro prosazení zákonů o zřízení krajů v Parlamentu. Do krajů by tedy bylo voleno v jednom volebním obvodě totožným s příslušným územím kraje. Naopak bylo dosaženo dohody, že při volbách komunálních mohou být rozhodnutím příslušného zastupitelstva vytvářeny volební obvody v obcích, kde se volí víc jak 15 zastupitelů.

Při rozdělení státu do volebních obvodů (volebních krajů) je nutné brát ohled na to, aby neklesl počet přidělovaných mandátů ani v nejmenších volebních obvodech pod určitou hranici. Vzhledem k tomu, že čl. 18 ods. 1 Ústavy č. 1/1993 Sb. stanoví volby do Poslanecké sněmovny na základě zásady poměrného zastoupení bylo nutné tento ústavní příkaz respektovat. V krajním případě při jednomandátových obvodech se každý poměrný volební systém chová jako většinový jednokolový. Zásada poměrnosti zastoupení není realizována ani při dvoumandátových obvodech. Poměrné zastoupení je fakticky realizováno až při 4 mandátovém volebním obvodu. V žádném nově ustaveném volebním kraji by se tedy neměly rozdělovat méně než 4 mandáty, což návrh ČSSD a ODS zavádějící 35 volebních obvodů rovněž respektoval. Samotný nový způsob volebního dělitele Koudelka je v rámci poměrného systému, jelikož jde o kompromis mezi d´Hondtem a Imperialim, přičemž oba tyto volební dělitelé jsou běžně v literatuře řazeny mezi typy poměrného volebního systému.

Nový volební systém již svou podstatou znevýhodňoval malé strany, nicméně zůstala zachována 5% uzavírací klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny zjišťována v celostátním měřítku. Toto ustanovení mělo zabránit vstupu celostátně malých stran, ale regionálně silných, které by mohly v jednom či několika malých volebních obvodech získat potřebnou většinu pro zisk mandátu. Významné z hlediska výsledku je nejen počet volebních obvodů, ale i jejich konkrétní vymezení s ohledem na předpokládané voličské chování obyvatelstva. I když bylo projednáváno několik variant konkrétního rozdělení země do 35 volebních obvodů , v dohodách ČSSD – ODS bylo rozhodnuto jen o velkých městech, kdy Praha se dělila na 4 volební obvody, Brno a Ostrava tvoří jeden volební obvod. ČSSD původně požadovala, aby byly respektovány hranice samosprávných krajů a okresů, přičemž město (včetně Prahy a Brna) mělo být maximálně jedním volebním obvodem. ODS se ztotožnila s respektem hranic krajů a okresů, navrhovala však více volebních obvodů v Praze a dva v Brně.

Navrhovaná změna byla uzákoněna změnou zákona o volbách zákonem č. 204/2000 Sb. Prezident Václav Havel však nesouhlasil s posílením většinových prvků ve volebním systému a navrhl Ústavnímu soudu zrušení změn. Nálezem Ústavního soudu č. 64/2001 Sb. pak byla většina podstatných změn volebního systému zrušena, neboť soud došel k názoru, že vzájemná kombinace většinových prvků ve svém výsledku narušuje ústavní příkaz poměrného zastoupení do Poslanecké sněmovny. Volební dělitel Koudelka zůstal zachován pro volby zastupitelstev krajů.

Související články

• Poměrný volební systém
• Volební systém

Zdroje

• Zdeněk Koudelka: Změna volebního systému, Politologický časopis 1/2000, s. 90-95, ISSN 1211-3247

Externí odkazy

• Centrum pro ekonomiku a politiku