Zavinění: Porovnání verzí
(IW, dopracování) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | + | '''Zavinění''' (''culpa'') vyjadřuje vztah mezi vůlí [[fysická osoba|fysické osoby]] a určitou [[právní skutečnost]]í, nejčastěji vznikem protiprávního stavu. | |
| − | Zavinění je podmínkou [[delikt]]ní odpovědnosti (např. odpovědnosti [[trestný čin|trestní]] nebo [[přestupek|přestupkové]]), odpovědnost [[právo#Soukromé a veřejné právo|soukromoprávní]] může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. [[objektivní odpovědnost]]). | + | O zavinění se hovoří tehdy, jestliže vůle fysické osoby vznik této skutečnosti způsobila nebo mu relevantním způsobem napomohla. Zavinění je podmínkou [[delikt]]ní odpovědnosti (např. odpovědnosti [[trestný čin|trestní]] nebo [[přestupek|přestupkové]]), odpovědnost [[právo#Soukromé a veřejné právo|soukromoprávní]] může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. [[objektivní odpovědnost]]). Naopak většinou není rozhodné, byl-li určitý následek způsoben v důsledku '''jednání''' (''commissio'') nebo '''nečinnosti''' (''omissio'') fysické osoby: neupozorní-li řídič umístěním výstražného trojúhelníku, že za zatáčkou je odstaveno jeho nepohyblivé [[motorové vozidlo]], může se stát spoluviníkem následné [[dopravní nehoda|dopravní nehody]], ačkoli byl v době, kdy k ní došlo, od jejího místa několik kilometrů vzdálen. |
| − | + | Někdy se hovoří i o '''zavinění v objektivním smyslu''' (způsobení). V tomto významu znamená zavinění pouhý vztah [[příčinná souvislost|příčinné souvislosti]] mezi jednáním a následkem, bez ohledu na volní stav jednající fysické osoby. Způsobení následku je předpokladem vzniku [[objektivní odpovědnost]]i. | |
| − | + | == Stupně zavinění == | |
| + | === Tradiční === | ||
| + | Toto dělení znalo již [[římské právo]] a používá jej ''[[common law]]''. V ČR zůstalo v [[soukromé právo|soukromém právu]]. | ||
| − | + | # '''zlý úmysl''' (angl. ''intention'') | |
| + | # '''hrubá nedbalost''' (angl. ''recklessness'') | ||
| + | # (lehká) '''nedbalost''' (angl. ''negligence'') | ||
| + | # '''náhoda''' | ||
| − | + | === Moderní === | |
| + | Rozlišují se dva stupně zavinění: [[úmysl]] a [[nedbalost]] (viz podrobnější výklad u těchto hesel). Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý. | ||
| + | |||
| + | # '''přímý úmysl''' (angl. ''purposefully'', tradičně ''direct intention'') | ||
| + | # '''nepřímý''' (eventuální) '''úmysl''' (angl. ''knowingly'', tradičně ''oblique intention'' + ''knowingly'') | ||
| + | # '''vědomá nedbalost''' (angl. ''recklessly'') | ||
| + | # '''nevědomá nedbalost''' (angl. ''negligently'') | ||
| + | # '''objektivní odpovědnost''' (za výsledek) (angl. ''strict liability'') – zavinění absentuje, nicméně protiprávní stav se někomu '''přičítá'''. | ||
| + | |||
| + | V USA bylo toto členění zavedeno modelovým trestním zákoníkem (MPC) z roku 1957. Na tomto členění je problematické, že nevyjadřuje [[trestuhodnost]]. Mnohá nevědomá nedbalost může být mnohem trestuhodnější než vědomá nedbalost. České trestní právo navíc drasticky rozlišuje mezi úmyslem na jedné straně a nedbalostí na druhé straně, přičemž za nedbalostní trestné činy dává extrémně mírné tresty. To vede k tomu, že se OČTŘ pokouší konstruovat nepřímý úmysl tam, kde je zjevná hrubá nedbalost, nicméně hrozící trest se jeví jako nepřiměřeně mírný. Takovým postupem je dále atrofován [[právní stát]] v ČR. | ||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
| Řádka 18: | Řádka 32: | ||
[[Kategorie:Občanské právo]] | [[Kategorie:Občanské právo]] | ||
[[Kategorie:Trestní právo]] | [[Kategorie:Trestní právo]] | ||
| + | |||
| + | [[ar:العقل المذنب]] | ||
| + | [[cs:Zavinění]] | ||
| + | [[de:Mens rea]] | ||
| + | [[en:Mens rea]] | ||
| + | [[es:Mens rea]] | ||
| + | [[fi:Tahallisuus]] | ||
| + | [[fr:Mens rea]] | ||
| + | [[he:מחשבה פלילית]] | ||
| + | [[hi:आपराधिक मनःस्थिति]] | ||
| + | [[it:Mens rea]] | ||
| + | [[ja:故意]] | ||
| + | [[ko:고의]] | ||
| + | [[mk:Кривична намера]] | ||
| + | [[ms:Mens rea]] | ||
| + | [[ru:Субъективная сторона преступления]] | ||
| + | [[tr:Kast (hukuk)]] | ||
| + | [[uk:Суб'єктивна сторона злочину]] | ||
| + | [[zh:故意]] | ||
Verse z 22. 5. 2014, 08:35
Zavinění (culpa) vyjadřuje vztah mezi vůlí fysické osoby a určitou právní skutečností, nejčastěji vznikem protiprávního stavu.
O zavinění se hovoří tehdy, jestliže vůle fysické osoby vznik této skutečnosti způsobila nebo mu relevantním způsobem napomohla. Zavinění je podmínkou deliktní odpovědnosti (např. odpovědnosti trestní nebo přestupkové), odpovědnost soukromoprávní může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost). Naopak většinou není rozhodné, byl-li určitý následek způsoben v důsledku jednání (commissio) nebo nečinnosti (omissio) fysické osoby: neupozorní-li řídič umístěním výstražného trojúhelníku, že za zatáčkou je odstaveno jeho nepohyblivé motorové vozidlo, může se stát spoluviníkem následné dopravní nehody, ačkoli byl v době, kdy k ní došlo, od jejího místa několik kilometrů vzdálen.
Někdy se hovoří i o zavinění v objektivním smyslu (způsobení). V tomto významu znamená zavinění pouhý vztah příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, bez ohledu na volní stav jednající fysické osoby. Způsobení následku je předpokladem vzniku objektivní odpovědnosti.
Stupně zavinění
Tradiční
Toto dělení znalo již římské právo a používá jej common law. V ČR zůstalo v soukromém právu.
- zlý úmysl (angl. intention)
- hrubá nedbalost (angl. recklessness)
- (lehká) nedbalost (angl. negligence)
- náhoda
Moderní
Rozlišují se dva stupně zavinění: úmysl a nedbalost (viz podrobnější výklad u těchto hesel). Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý.
- přímý úmysl (angl. purposefully, tradičně direct intention)
- nepřímý (eventuální) úmysl (angl. knowingly, tradičně oblique intention + knowingly)
- vědomá nedbalost (angl. recklessly)
- nevědomá nedbalost (angl. negligently)
- objektivní odpovědnost (za výsledek) (angl. strict liability) – zavinění absentuje, nicméně protiprávní stav se někomu přičítá.
V USA bylo toto členění zavedeno modelovým trestním zákoníkem (MPC) z roku 1957. Na tomto členění je problematické, že nevyjadřuje trestuhodnost. Mnohá nevědomá nedbalost může být mnohem trestuhodnější než vědomá nedbalost. České trestní právo navíc drasticky rozlišuje mezi úmyslem na jedné straně a nedbalostí na druhé straně, přičemž za nedbalostní trestné činy dává extrémně mírné tresty. To vede k tomu, že se OČTŘ pokouší konstruovat nepřímý úmysl tam, kde je zjevná hrubá nedbalost, nicméně hrozící trest se jeví jako nepřiměřeně mírný. Takovým postupem je dále atrofován právní stát v ČR.
