Zavinění
Zavinění (culpa) vyjadřuje vztah mezi vůlí fysické osoby a určitou právní skutečností, nejčastěji vznikem protiprávního stavu.
O zavinění se hovoří tehdy, jestliže vůle fysické osoby vznik této skutečnosti způsobila nebo mu relevantním způsobem napomohla. Zavinění je podmínkou deliktní odpovědnosti (např. odpovědnosti trestní nebo přestupkové), odpovědnost soukromoprávní může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost). Naopak většinou není rozhodné, byl-li určitý následek způsoben v důsledku jednání (commissio) nebo nečinnosti (omissio) fysické osoby: neupozorní-li řídič umístěním výstražného trojúhelníku, že za zatáčkou je odstaveno jeho nepohyblivé motorové vozidlo, může se stát spoluviníkem následné dopravní nehody, ačkoli byl v době, kdy k ní došlo, od jejího místa několik kilometrů vzdálen.
Někdy se hovoří i o zavinění v objektivním smyslu (způsobení). V tomto významu znamená zavinění pouhý vztah příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, bez ohledu na volní stav jednající fysické osoby. Způsobení následku je předpokladem vzniku objektivní odpovědnosti.
Stupně zavinění
Tradiční
Toto dělení znalo již římské právo a používá jej common law. V ČR zůstalo v soukromém právu.
- zlý úmysl (angl. intention)
- hrubá nedbalost (angl. recklessness, doslova bezohlednost)
- (lehká) nedbalost (angl. negligence)
- náhoda
Moderní
Rozlišují se dva stupně zavinění: úmysl a nedbalost (viz podrobnější výklad u těchto hesel). Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý.
- přímý úmysl (angl. purposefully, tradičně direct intention)
- nepřímý (eventuální) úmysl (angl. knowingly, tradičně oblique intention + knowingly)
- vědomá nedbalost (angl. recklessly)
- nevědomá nedbalost (angl. negligently)
- objektivní odpovědnost (za výsledek) (angl. strict liability) – zavinění absentuje, nicméně protiprávní stav se někomu přičítá.
V USA bylo toto členění zavedeno modelovým trestním zákoníkem (MPC) z roku 1957. Na tomto členění je problematické, že nevyjadřuje trestuhodnost. Mnohá nevědomá nedbalost může být mnohem trestuhodnější než vědomá nedbalost. České trestní právo navíc drasticky rozlišuje mezi úmyslem na jedné straně a nedbalostí na druhé straně, přičemž za nedbalostní trestné činy dává extrémně mírné tresty. To vede k tomu, že se OČTŘ pokouší konstruovat nepřímý úmysl tam, kde je zjevná hrubá nedbalost, nicméně hrozící trest se jeví jako nepřiměřeně mírný. Takovým postupem je dále atrofován právní stát v ČR.
Modelové
Vzhledem k překombinovanosti moderního dělení by mělo vycházet z tradičního a být triparticí:
- zlý úmysl (angl. intention)
- bezohlednost (angl. recklessness)
- nedbalost (angl. negligence)
Vizte též
Externí odkazy
- Lederriemenfall – definiční rozsudek nepřímého úmyslu z roku 1955 (německy)
