Ústavní obyčej: Porovnání verzí
d ("vítězem") |
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:[^\|]*\|([^\]]*)\]\] +\1)) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Ústavní obyčej''' ('''ústavní zvyklost''') je v [[Ústava|Ústavě]] přímo neobsažené, nepsané právní pravidlo. | '''Ústavní obyčej''' ('''ústavní zvyklost''') je v [[Ústava|Ústavě]] přímo neobsažené, nepsané právní pravidlo. | ||
| − | Protože ústavní listina bývá zpravidla pojímána jako ceremoniální text, neupravuje všechny postupy podrobně, ale ponechává část procedury nepsaným zvyklostem, které se používáním Ústavy postupně utvářejí a fixují. V extrémním případě (např. ve | + | Protože ústavní listina bývá zpravidla pojímána jako ceremoniální text, neupravuje všechny postupy podrobně, ale ponechává část procedury nepsaným zvyklostem, které se používáním Ústavy postupně utvářejí a fixují. V extrémním případě (např. ve Velké Británii) může systém ústavních obyčejů psanou Ústavu zcela nahradit. |
Příkladem ústavního obyčeje zavedeného v České republice do užívání v 90. letech 20. století je pravidlo, že [[president]] jmenuje prvním [[ministerský předseda|ministerským předsedou]] představitele té [[politická strana|politické strany]], která získala ve [[volby|volbách]] do [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]] největší počet hlasů. Ačkoli byly snahy toto pravidlo kodifikovat, zdá se praktičtější ponechat je v rovině pouhého ústavního obyčeje, neboť v případě, že by se "vítězem" voleb stala strana zjevně neschopná sestavit [[koalice|koalici]] a získat pro svou vládu důvěru Poslanecké sněmovny, ušetří se jmenováním premiéra z jiné strany značné množství času. | Příkladem ústavního obyčeje zavedeného v České republice do užívání v 90. letech 20. století je pravidlo, že [[president]] jmenuje prvním [[ministerský předseda|ministerským předsedou]] představitele té [[politická strana|politické strany]], která získala ve [[volby|volbách]] do [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]] největší počet hlasů. Ačkoli byly snahy toto pravidlo kodifikovat, zdá se praktičtější ponechat je v rovině pouhého ústavního obyčeje, neboť v případě, že by se "vítězem" voleb stala strana zjevně neschopná sestavit [[koalice|koalici]] a získat pro svou vládu důvěru Poslanecké sněmovny, ušetří se jmenováním premiéra z jiné strany značné množství času. | ||
Verse z 8. 10. 2006, 18:09
Ústavní obyčej (ústavní zvyklost) je v Ústavě přímo neobsažené, nepsané právní pravidlo.
Protože ústavní listina bývá zpravidla pojímána jako ceremoniální text, neupravuje všechny postupy podrobně, ale ponechává část procedury nepsaným zvyklostem, které se používáním Ústavy postupně utvářejí a fixují. V extrémním případě (např. ve Velké Británii) může systém ústavních obyčejů psanou Ústavu zcela nahradit.
Příkladem ústavního obyčeje zavedeného v České republice do užívání v 90. letech 20. století je pravidlo, že president jmenuje prvním ministerským předsedou představitele té politické strany, která získala ve volbách do Poslanecké sněmovny největší počet hlasů. Ačkoli byly snahy toto pravidlo kodifikovat, zdá se praktičtější ponechat je v rovině pouhého ústavního obyčeje, neboť v případě, že by se "vítězem" voleb stala strana zjevně neschopná sestavit koalici a získat pro svou vládu důvěru Poslanecké sněmovny, ušetří se jmenováním premiéra z jiné strany značné množství času.
