Svěřenství: Porovnání verzí
d (Formulace) |
d (Typo) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Svěřenství''' ('''fideikomis''', lat. ''fideicommissum'', něm. ''Treuhand'') je starobylý [[právní institut]], [[platné právo|platnému českému právu]] neznámý, na jehož základě je určitý [[majetek]] [[závěť|závětí]] vyčleněn k užívání a [[požívání]] stanoveným osobám, nejčastěji [[zůstavitel]]ovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). | '''Svěřenství''' ('''fideikomis''', lat. ''fideicommissum'', něm. ''Treuhand'') je starobylý [[právní institut]], [[platné právo|platnému českému právu]] neznámý, na jehož základě je určitý [[majetek]] [[závěť|závětí]] vyčleněn k užívání a [[požívání]] stanoveným osobám, nejčastěji [[zůstavitel]]ovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). | ||
| − | Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky [[nemovitost]]i. Svěřenství se svou právní povahou | + | Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky [[nemovitost]]i. Svěřenství se svou právní povahou blížilo [[nadace|nadaci]], na rozdíl od ní však nesloužil veřejnému, ale soukromému prospěchu. Držitelé svěřenství byli značně omezeni v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a fideikomisní soud. |
Zvláštností svěřenství je, že jeho zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou [[dědická posloupnost|dědickou posloupnost]]. | Zvláštností svěřenství je, že jeho zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou [[dědická posloupnost|dědickou posloupnost]]. | ||
Verse z 25. 10. 2006, 23:59
Svěřenství (fideikomis, lat. fideicommissum, něm. Treuhand) je starobylý právní institut, platnému českému právu neznámý, na jehož základě je určitý majetek závětí vyčleněn k užívání a požívání stanoveným osobám, nejčastěji zůstavitelovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství).
Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky nemovitosti. Svěřenství se svou právní povahou blížilo nadaci, na rozdíl od ní však nesloužil veřejnému, ale soukromému prospěchu. Držitelé svěřenství byli značně omezeni v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a fideikomisní soud.
Zvláštností svěřenství je, že jeho zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou dědickou posloupnost.
Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v římském právu. Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství. K úpadku tohoto právního zařízení došlo ve 2. polovině 19. století, kdy fideikomisní omezení bránila používat majetek jako zástavu při ručení za bankovní úvěry.
Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 Všeobecného zákoníku občanského; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924.
V angloamerickém právu odpovídá svěřenství trust, institut common law, jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění.
- Hesla Fideicommissum a Fideikommiss v Ottově slovníku naučném
- Zpráva k zákonu č. 179/1924 Sb. z. a n. o zrušení svěřenství
