Mezinárodní právo veřejné: Porovnání verzí
(→Subjekty mezinárodního práva: uprava) |
(uprava,doplneni prvniho odstavce) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Mezinárodní právo''' je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi [[stát]]y, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším [[subjekt]]ům mezinárodního práva, vzájemné vztahy [[mezinárodní organisace|mezinárodních organisací]] a některé vztahy jednotlivců ke státu. | '''Mezinárodní právo''' je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi [[stát]]y, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším [[subjekt]]ům mezinárodního práva, vzájemné vztahy [[mezinárodní organisace|mezinárodních organisací]] a některé vztahy jednotlivců ke státu. | ||
| − | V zásadě se mezinárodní právo dělí na [[mezinárodní právo veřejné]] a [[mezinárodní právo soukromé|soukromé]]. Ve vztahu k [[vnitrostátní právo|vnitrostátnímu právu]] | + | V zásadě se mezinárodní právo dělí na [[mezinárodní právo veřejné]] a [[mezinárodní právo soukromé|soukromé]]. Ve vztahu k [[vnitrostátní právo|vnitrostátnímu právu]] ese rozlišuje mezi |
| + | * [[monismus|monistickým]] přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a | ||
| + | * [[dualismus|dualistickým]] přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn) | ||
== Subjekty mezinárodního práva == | == Subjekty mezinárodního práva == | ||
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto [[mezinárodní subjektivita|mezinárodní subjektivitu]], proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.) | Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto [[mezinárodní subjektivita|mezinárodní subjektivitu]], proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.) | ||
Verse z 21. 1. 2007, 00:08
Mezinárodní právo je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.
V zásadě se mezinárodní právo dělí na mezinárodní právo veřejné a soukromé. Ve vztahu k vnitrostátnímu právu ese rozlišuje mezi
- monistickým přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
- dualistickým přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)
Subjekty mezinárodního práva
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto mezinárodní subjektivitu, proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)
Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:
- svrchované státy (politická entita, která má stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
- mezinárodní organizace
- zvláštní politické jednotky
- jednotlivci (fyzické osoby)
Prameny mezinárodní práva
Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.
Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:
a pomocné, kam se zařazují
- obecné zásady právní
- soudní rozhodnutí (tzv. case law)
- učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva (nauka mezinárodního práva)
- vnitrostátní akty státu
- akty mezinárodních organizací
- akty států
- ekvita (equity) - princip spravedlnosti
