Konsensuální kontrakt: Porovnání verzí
(drobne rozsireni) |
(mini rozšíření) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Konsensuální kontrakt''' (z lat. ''consentire'' = "souhlasit" a ''contractus'' = "smlouva") je druh [[smlouva|smlouvy]], k jejímuž uzavření dochází už souhlasným projevem vůle stran, nikoli až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy, jak je tomu u [[reálný kontrakt|reálných kontraktů]]. | '''Konsensuální kontrakt''' (z lat. ''consentire'' = "souhlasit" a ''contractus'' = "smlouva") je druh [[smlouva|smlouvy]], k jejímuž uzavření dochází už souhlasným projevem vůle stran, nikoli až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy, jak je tomu u [[reálný kontrakt|reálných kontraktů]]. | ||
| − | + | Pojem vznikl ve starém Římě v průběhu 2. stol. př. Kr. Na svou dobu bylo uznání právně vymahatelného nároku na plnění na základě pouhé dohody a bez jakékoli záruky velmi průkopnické a revoluční. Samotný princip konsensuálních kontraktů se tak řadí mezi hlavní odkazy římské jurisprudence pozdějšímu právnímu vývoji. | |
Mezi konsensuální kontrakty v antickém Římě patřily: koupě/prodej (smlouvá trhová, ''emptio venditio''), pacht a nájem (''locatio conductio rei''), smlouva o dílo (''locatio conductio operis''), smlouva pracovní (''locatio conductio operarum''), smlouva společenská (''societas'') a smlouva příkazní (''mandatum''). | Mezi konsensuální kontrakty v antickém Římě patřily: koupě/prodej (smlouvá trhová, ''emptio venditio''), pacht a nájem (''locatio conductio rei''), smlouva o dílo (''locatio conductio operis''), smlouva pracovní (''locatio conductio operarum''), smlouva společenská (''societas'') a smlouva příkazní (''mandatum''). | ||
Aktuální verse z 13. 9. 2010, 18:27
Konsensuální kontrakt (z lat. consentire = "souhlasit" a contractus = "smlouva") je druh smlouvy, k jejímuž uzavření dochází už souhlasným projevem vůle stran, nikoli až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy, jak je tomu u reálných kontraktů.
Pojem vznikl ve starém Římě v průběhu 2. stol. př. Kr. Na svou dobu bylo uznání právně vymahatelného nároku na plnění na základě pouhé dohody a bez jakékoli záruky velmi průkopnické a revoluční. Samotný princip konsensuálních kontraktů se tak řadí mezi hlavní odkazy římské jurisprudence pozdějšímu právnímu vývoji.
Mezi konsensuální kontrakty v antickém Římě patřily: koupě/prodej (smlouvá trhová, emptio venditio), pacht a nájem (locatio conductio rei), smlouva o dílo (locatio conductio operis), smlouva pracovní (locatio conductio operarum), smlouva společenská (societas) a smlouva příkazní (mandatum).
