Výklad: Porovnání verzí
(Základní text podle cs.wiki) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
Rozeznávají se tyto základní výkladové methody: | Rozeznávají se tyto základní výkladové methody: | ||
#'''Gramatický výklad''' je přímočarý výklad právní normy z jejího textu. Při výkladu se vychází ze struktury věty, rozebírají se vztahy mezi jednotlivými částmi souvětí i jednotlivých vět, co použité výrazy obvykle znamenají apod. | #'''Gramatický výklad''' je přímočarý výklad právní normy z jejího textu. Při výkladu se vychází ze struktury věty, rozebírají se vztahy mezi jednotlivými částmi souvětí i jednotlivých vět, co použité výrazy obvykle znamenají apod. | ||
| − | #'''Systematický výklad''' nastupuje, pokud gramatický výklad nedal odpověď na všechny otázky. Při něm se studuje umístění rozebírané právní normy v textu právního předpisu, dovozuje se, jaký význam mají [[marginální rubrika|marginální rubriky]], zda lze na právní normu vztáhnout implicitní [[právní norma|hypothesu]] atd. | + | #'''Logický výklad''' hledá mezi právními normami logické souvislosti, např. má-li se hypothesa rozpadat na dvě [[:cs:disjunkce|disjunktní]] alternativy, musí se tyto části hypothesy vykládat tak, aby nemohly nikdy nastat současně. |
| + | #'''Systematický výklad''' nastupuje, pokud gramatický ani logický výklad nedal odpověď na všechny otázky. Při něm se studuje umístění rozebírané právní normy v textu právního předpisu, dovozuje se, jaký význam mají [[marginální rubrika|marginální rubriky]], zda lze na právní normu vztáhnout implicitní [[právní norma|hypothesu]] atd. | ||
#'''Teleologický výklad''' (výklad ''e ratione legis'' = ze smyslu zákona) zkoumá, jaký byl úmysl zákonodárce (popř. autora podzákonného předpisu) a jaký je účel rozebírané právní normy. Při tomto výkladu se bere v potaz např. [[důvodová zpráva]] k zákonu, případně též průběh rozpravy v [[Parlament]]u, často se využívá argumentace [[argumentum reductionis ad absurdum|ad absurdum]] ("takhle to přece nemohl Parlament myslet!"). | #'''Teleologický výklad''' (výklad ''e ratione legis'' = ze smyslu zákona) zkoumá, jaký byl úmysl zákonodárce (popř. autora podzákonného předpisu) a jaký je účel rozebírané právní normy. Při tomto výkladu se bere v potaz např. [[důvodová zpráva]] k zákonu, případně též průběh rozpravy v [[Parlament]]u, často se využívá argumentace [[argumentum reductionis ad absurdum|ad absurdum]] ("takhle to přece nemohl Parlament myslet!"). | ||
| − | #'''Komparativní výklad''' je založen na analýse obdobné úpravy v jiných právních řádech. Patří k | + | #'''Historický výklad''' je blízký výkladu teleologickému. Zkoumá předchozí stav právního řádu a ptá se, proč byla určitá právní norma kodifikována v určité podobě. Rovněž je možné jít při tomto výkladu dále do minulosti (např. zkoumat prvorepublikovou úpravu), avšak takový výklad má již spíše charakter výkladu komparativního. |
| + | #'''Komparativní výklad''' je založen na analýse obdobné úpravy v jiných právních řádech. Patří k méně používaným methodám, neboť existence určité zahraniční úpravy nemá k interpretaci českého práva přímou relevanci. | ||
#'''Opravný výklad''' jde nejdál a vychází z premisy, že zákonodárce (autor podzákonného předpisu) se zmýlil a chtěl ve skutečnosti normovat jinak, než nakonec učinil. Takovou domněnku je však potřeba velmi dobře odůvodnit, neboť vykládat právní normu ''proti jejímu znění'' flagrantně porušuje princip [[právní jistota|právní jistoty]]. | #'''Opravný výklad''' jde nejdál a vychází z premisy, že zákonodárce (autor podzákonného předpisu) se zmýlil a chtěl ve skutečnosti normovat jinak, než nakonec učinil. Takovou domněnku je však potřeba velmi dobře odůvodnit, neboť vykládat právní normu ''proti jejímu znění'' flagrantně porušuje princip [[právní jistota|právní jistoty]]. | ||
Verse z 28. 9. 2005, 07:10
Výklad (interpretace) právních předpisů je mimořádně důležitou právní disciplínou, neboť ze samotného znění předpisu nelze ve složitějších případech vyčíst, jaké právní normy na danou skutkovou podstatu dopadají a jak přesně jim v daném kontextu rozumět.
Výklad je považován za "královskou" disciplínu práva, mezi právníky velmi ceněnou; kreativním výkladem právních předpisů lze dojít k závěrům, které se zdají být v příkrém nesouladu se zněním právního předpisů, zato však v překvapivém souladu se zájmy právnikova klienta.
Rozeznávají se tyto základní výkladové methody:
- Gramatický výklad je přímočarý výklad právní normy z jejího textu. Při výkladu se vychází ze struktury věty, rozebírají se vztahy mezi jednotlivými částmi souvětí i jednotlivých vět, co použité výrazy obvykle znamenají apod.
- Logický výklad hledá mezi právními normami logické souvislosti, např. má-li se hypothesa rozpadat na dvě disjunktní alternativy, musí se tyto části hypothesy vykládat tak, aby nemohly nikdy nastat současně.
- Systematický výklad nastupuje, pokud gramatický ani logický výklad nedal odpověď na všechny otázky. Při něm se studuje umístění rozebírané právní normy v textu právního předpisu, dovozuje se, jaký význam mají marginální rubriky, zda lze na právní normu vztáhnout implicitní hypothesu atd.
- Teleologický výklad (výklad e ratione legis = ze smyslu zákona) zkoumá, jaký byl úmysl zákonodárce (popř. autora podzákonného předpisu) a jaký je účel rozebírané právní normy. Při tomto výkladu se bere v potaz např. důvodová zpráva k zákonu, případně též průběh rozpravy v Parlamentu, často se využívá argumentace ad absurdum ("takhle to přece nemohl Parlament myslet!").
- Historický výklad je blízký výkladu teleologickému. Zkoumá předchozí stav právního řádu a ptá se, proč byla určitá právní norma kodifikována v určité podobě. Rovněž je možné jít při tomto výkladu dále do minulosti (např. zkoumat prvorepublikovou úpravu), avšak takový výklad má již spíše charakter výkladu komparativního.
- Komparativní výklad je založen na analýse obdobné úpravy v jiných právních řádech. Patří k méně používaným methodám, neboť existence určité zahraniční úpravy nemá k interpretaci českého práva přímou relevanci.
- Opravný výklad jde nejdál a vychází z premisy, že zákonodárce (autor podzákonného předpisu) se zmýlil a chtěl ve skutečnosti normovat jinak, než nakonec učinil. Takovou domněnku je však potřeba velmi dobře odůvodnit, neboť vykládat právní normu proti jejímu znění flagrantně porušuje princip právní jistoty.
