Zavinění: Porovnání verzí
(Doplněno) |
|||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý. | Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý. | ||
| + | |||
| + | Někdy se hovoří i o '''zavinění v objektivním smyslu''' (způsobení). V tomto významu znamená zavinění pouhý vztah příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, bez ohledu na volní stav jednající fysické osoby. Způsobení následku je předpokladem vzniku [[objektivní odpovědnost]]i. | ||
{{Viztéž}} | {{Viztéž}} | ||
Verse z 8. 10. 2006, 08:51
Pojmem zavinění (culpa) právo vyjadřuje vztah mezi vůlí fysické osoby a určitou právní skutečností, nejčastěji vznikem protiprávního stavu. O zavinění se hovoří tehdy, jestliže vůle fysické osoby vznik této skutečnosti způsobila nebo mu relevantním způsobem napomohla.
Zavinění je podmínkou deliktní odpovědnosti (např. odpovědnosti trestní nebo přestupkové), odpovědnost soukromoprávní může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost).
Rozlišují se dva stupně zavinění: úmysl a nedbalost (viz podrobnější výklad u těchto hesel).
Naopak většinou není rozhodné, byl-li určitý následek způsoben v důsledku jednání (commissio) nebo nečinnosti (omissio) fysické osoby: neupozorní-li řídič umístěním výstražného trojúhelníku, že za zatáčkou je odstaveno jeho nepohyblivé motorové vozidlo, může se stát spoluviníkem následné dopravní nehody, ačkoli byl v době, kdy k ní došlo, od jejího místa několik kilometrů vzdálen.
Nečinnost může být jak nedbalá, tak úmyslná, avšak až na vzácné výjimky půjde vždy o úmysl nepřímý.
Někdy se hovoří i o zavinění v objektivním smyslu (způsobení). V tomto významu znamená zavinění pouhý vztah příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, bez ohledu na volní stav jednající fysické osoby. Způsobení následku je předpokladem vzniku objektivní odpovědnosti.
