Nesporné řízení: Porovnání verzí
d (překlep) |
(Formulace) |
||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
#'''Zásada materiální pravdy''' (oproti ''zásadě formální pravdy'') znamená, že soud se musí snažit o přesné a úplné zjištění skutkového stavu. Nesmí se spokojit s tvrzeními účastníků, byť by i byla shodná. | #'''Zásada materiální pravdy''' (oproti ''zásadě formální pravdy'') znamená, že soud se musí snažit o přesné a úplné zjištění skutkového stavu. Nesmí se spokojit s tvrzeními účastníků, byť by i byla shodná. | ||
| − | Nesporné řízení je řízením '''inkvisičním''', při němž soud hledá takové řešení projednávané věci, které bude v souladu s veřejným zájmem. Soudce tu není "rozhodčím", ale mocenským, vrchnostenským orgánem, jenž v řízení zastupuje [[stát]]. V pojetí dilettantů | + | Nesporné řízení je řízením '''inkvisičním''', při němž soud hledá takové řešení projednávané věci, které bude v souladu s veřejným zájmem. Soudce tu není "rozhodčím", ale mocenským, vrchnostenským orgánem, jenž v řízení zastupuje [[stát]]. |
| + | |||
| + | V pojetí dilettantů ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizi%C4%8Dn%C3%AD_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD]) je inkvisiční řízení synonymem řízení nesporného, avšak to je zásadní omyl: zatímco predikát inkvisiční/kontradiktorní vyjadřuje methodu, jak je řízení prováděno, označení sporné/nesporné charakterisuje jeho předmět. | ||
{{Viztéž}} | {{Viztéž}} | ||
Verse z 8. 10. 2006, 15:15
Nesporné řízení je vedle řízení sporného druhou základní formou občanského soudního řízení. Jeho podstatným znakem je, že proti sobě nestojí žalobce a žalovaný, ale okruh účastníků závisí na druhu řízení a může být značně různorodý. Soud tu nemá roli pouhého rozhodce jako v řízení sporném, ale musí být sám aktivní a jednat tak, aby bylo dosaženo účelu řízení.
Typickým příkladem nesporného řízení je řízení o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, řízení o soudní úschově nebo řízení ve věcech obchodního rejstříku.
V nesporném řízení se uplatňují zčásti odlišné zásady řízení, než jsou zásady typické pro řízení sporné:
- Zásada oficiality (oproti zásadě dispositivní) znamená, že soud jedná z úřední povinnosti. Řízení musí zahájit i bez návrhu, jestliže se hodnověrně dozví, že vznikla jeho potřeba. "Pánem sporu" (lat. dominus litis) není žádný z účastníků, ale soud musí v řízení pokračovat, dokud není dosaženo jeho účelu (např. souladu zápisu v obchodním rejstříku se skutečným stavem).
- Zásada vyhledávací (neboli zásada inkvisiční, oproti zásadě projednací) znamená, že soud může provádět takové důkazy, které uzná za potřebné. Není při tom vázán návrhy účastníků.
- Zásada materiální pravdy (oproti zásadě formální pravdy) znamená, že soud se musí snažit o přesné a úplné zjištění skutkového stavu. Nesmí se spokojit s tvrzeními účastníků, byť by i byla shodná.
Nesporné řízení je řízením inkvisičním, při němž soud hledá takové řešení projednávané věci, které bude v souladu s veřejným zájmem. Soudce tu není "rozhodčím", ale mocenským, vrchnostenským orgánem, jenž v řízení zastupuje stát.
V pojetí dilettantů ([1]) je inkvisiční řízení synonymem řízení nesporného, avšak to je zásadní omyl: zatímco predikát inkvisiční/kontradiktorní vyjadřuje methodu, jak je řízení prováděno, označení sporné/nesporné charakterisuje jeho předmět.
