Šikana: Porovnání verzí

Verse z 12. 10. 2006, 05:58

Šikana (zneužití práva; z fr. chicaner = pronásledovat, trápit) je takové jednání, které je sice formálně po právu, avšak ve skutečnosti se jím právo zneužívá, buď z pouhé frivolnosti nebo pro jiný, skrytý motiv. Příkladem šikany je, když pronajímatel neumožní nájemci zřídit v bytě telefonní stanici.

Je to přirozeněprávní pojem – právní positivismus šikanu od oprávněného výkonu práva neumí rozlišit.

Šikana v soukromém právu

V občanském právu upravuje šikanu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, které stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Ve shora uváděném příkladu s telefonem by tedy nájemce mohl podat k soudu žalobu o nahrazení projevu vůle, v níž by se po soudu domáhal, aby svým rozsudkem souhlas pronajímatele se zřízením telefonní přípojky nahradil. Pronajímatel, pokud by nebyl schopen uvést přiměřený důvod, proč souhlas odpírá, by v takovém řízení neuspěl, protože jeho vlastnické právo sice zahrnuje právo rozhodovat o tom, zda bude bytě, který vlastní, zaveden telefon, avšak výkon tohoto práva zde bezdůvodně zasáhl do oprávněného zájmu nájemce.

Veřejnoprávní šikana

O úřední, policejní, popř. soudní šikaně se hovoří tehdy, když postup orgánu veřejné moci vůči účastníkovi řízení nebo jiné osobě nepřiměřeně zatěžující. Často – zejména v postkomunistických zemích – je šikana motivována snahou získat úplatek, po jehož zaplacení se chování šikanujícího úředníka, policisty nebo soudce vrátí do zákonných mezí. Nejčastější formou úřední šikany je, že úředník vyžadovuje další a další podklady ("razítka") a pod nejrůznějšími záminkami oddaluje rozhodnutí ve věci.

Úřední šikanu zakazuje správní řád v ustanovení § 2 odst. 2 ("Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena."), v ustanovení § 2 odst. 3 ("Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.") a v ustanovení § 6 odst. 2 ("Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit."). Šikanovaná osoba se může bránit podáním stížnosti, o které je nadřízený orgán povinen ve lhůtě 60 dnů rozhodnout. Možné je rovněž obrátit se na veřejného ochránce práv (ombudsmana).

Policejní šikanu zakazuje zákon č. 283/1991 Sb. o Policii ČR v ustanovení § 6 odst. 1: "Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je policista povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem." Možná obrana cestou stížnosti však není účinná, neboť o ní rozhodují zvláštní útvary samotné policie a profesní solidarita prakticky vždy zajistí šikanujícím policistům beztrestnost.

Soudní šikana zákonem výslovně zakázána není; obrana je možná pouze podáním stížnosti pro nevhodné chování soudních osob, avšak protože předseda soudu nesmí ze zákona zasahovat do procesního rozhodování soudu, podání takové stížnosti účinnou nápravu zpravidla nezajistí.

Šablona:Viztéž

• dobré mravy