Jaroslav Krejčí
Jaroslav Krejčí (27. června 1892 Křemenec na Moravě – 18. května 1956 Praha) československý právník a politik, předseda protektorátní vlády.
V letech 1918-20 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady v Praze. Od 1921 byl činný jako tajemník Ústavního soudu. Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezídia ministerské rady v Právní radě. Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavní právo, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým konstitucionalistům. K jeho nejvýznamnějším právnickým monografiím patří Moc nařizovací a její meze (1923), Základní práva občanská a rovnost před zákonem (1929), Principy soudcovského zkoumání zákonů v právu československém (1932) a právně teoretická studie Právní jevy v čase (1937).
V období 1. 12. 1938 až 15. 3. 1939 byl ministrem spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana a současně předsedou Ústavního soudu. Po celé období okupace 16. 3. 1939 až 5. 5. 1945 působil jako ministr spravedlnosti protektorátní vlády a předseda Ústavního soudu. Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství, jako místopředseda vlády, a v letech 1942 až 1945 jako předseda vlády. Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku 1943 doporučil za svého nástupce v úřadu státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava. Po osvobození Československa byl Jaroslav Krejčí zatčen. Národní soud v Praze jej uznal vinným za zločiny proti státu a odsoudil jej mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 25 let.
Jaroslav Krejčí strávil zbytek života ve vězení, zemřel ve věznici Praha-Pankrác. Urna s popelem byla nejprve u jeho manželky a po její smrti 9. 4. 1976 byl jeho popel spolu s jejím rozptýlen na Vinohradském hřbitově v Praze. Krejčí se oženil 1915 s Zdenkou Dudovou a měli spolu jednoho syna Jaroslava (nar. 1916), který se jako sociální demokrat účastnil protinacistického odboje s vědomím otce.
Externí odkazy
Zdroje
- Zdeněk Koudelka: Život a dílo Jaroslava Krejčího, Právnické sešity č. 67, MU Brno 1993, s bibliografií.
- Zdeněk Koudelka: Život a dílo Jaroslava Krejčího, Státní zastupitelství 7-8/2008, s. 57-63.
Tento článek je založen na materiálu získaném podle licence GFDL z české verse původní wikipedie.Jeho autorem je Xtina aj.
