Právní dějiny

Právní dějiny jsou oborem dějin, které se zabývají vývojem práva a státovědou v historické perspektivě.

Nejdůležitějším odvětvím právních dějin je římské právo, v českém kontextu české státní právo. Na českých právnických fakultách je na právní dějiny kladen přehnaný důraz, což se setkává s kritikou studentů. Je to dědictví romatického 19. století, kdy německé právo bylo jako součást I. státnice jedním z nejdůležitějších předmětů.[1]

Kommunistické právo

Právní dějiny věnují naprosto nedostatečnou pozornost kommunistickému právu. Vůbec nereflektují neúčelné změny terminologie:

• právní poměr → právní vztah
• závazek → služba
• rukojemství → ručení
• ručení → odpovědnost
• majetek (předmět detence) → předmět vlastnictví
• majitel (detentor) → bez náhrady zaniklo; dnešní "majitel" znamená vlastník
• hypothéka → omezení převodu nemovitostí
• zápůjčka → půjčka
• půjčka → výpůjčka
• společenstvo → družstvo
• družstvo (konsorcium [momentálně nefunguje]) → společenská smlouva
• spolek → dobrovolná organizace → občanské sdružení
• starosta → předseda národního výboru
• okresní hejtman → předseda okresního národního výboru
• strana → účastník
• účastník → dotčená osoba
• úřad → orgán
• orgán → úřední osoba
• osnova → návrh
• nabídka → návrh

Nejnovější vývoj

České právo je místo německého stále více pod vlivem anglosaského práva. To se projevuje i v terminologii:

• koncese → licence
• punktace → memorandum o porozumění