Půjčka

Půjčka (fr. prêt, angl. loan) je souborné označení pro přenechání věci dlužníkovi na nějakou dobu (čl. 1874 CC)[1][2].

Existují 2 hlavní druhy:

1. zápůjčka (lat. mutuum, fr. prêt de consommation nebo prêt v užším slova smyslu, něm. Darleihensvertrag). Je upravena v §§ 983–1001 ABGB; v §§ 419–421 OZ 1950 byla přejmenována na půjčku, což zůstalo i v §§ 657–658 OZ. Podstatou je půjčka věci genericky určené.
2. výpůjčka (lat. commodatum, fr. prêt à usage nebo dříve též commodat, něm. Leihvertrag). V angloamerickém právu nemá příliš význam, protože je z definice bezplatná. Při úplatnosti konvertuje na nájem. V §§ 971–982 ABGB byla označována jako "půjčka" stejně jako v §§ 410–418 OZ 1950; v §§ 659–662 OZ byla přejměnována na "výpůjčku". Podstatou je půjčka věci individuálně určené.

Oba typy půjčky jsou reálnými kontrakty.