Laický stát
Laický stát je stát, který (na rozdíl od tzv.klerikálního státu) není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům svobodu vyznání.
Vývoj pojmu
Pojem "laicismus" (fr. laïcité) poprvé použil roku 1871 francouzský pedagog a politik Ferdinand Buisson v rámci kampaně za zrušení výuky náboženství na státních školách. Francie posledních desetiletí 19. a začátku 20. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory klerikálů (stoupenců konkordátu z roku 1801) a republikánů. V zemi se odehrávalo značné sociální pětí. Připomeňme např. Dreyfesovu aféru. Roku 1905 byl přijat důležitý zákon o odluce církve a státu, který tyto boje ukončil prosazením zásad laicismu. Od ústavy z roku 1946 je Francie laickou republikou (république laïque).
Seznam států, které mají laicismus výslovně zakotven v ústavě
- Albánie
- Ekvádor (čl. 1 ústavy z roku 2008)
- Francie (čl. 1 ústavy z roku 1958)
- Kosovo
- Kuba (od r. 1959)
- Indie
- Japonsko (články 20 a 89 ústavy z roku 1947)
- Mexiko (čl. 3 ústavy z roku 1917)
- Portugalsko (čl. 41, odst. 4 ústavy z roku 1976)
- Severní Kypr (preambule ústavy a čl. 71 ústavy z roku 1983)
- Turecko (čl. 2 ústavy z roku 1924)
- Uruguay (čl. 3 ústavy z roku 1964)
V České republice jsou principy laického státu zakotveny v Listině základních práv a svobod, článek 2, odstavec 1: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání." Ústavní soud České republiky opakovaně prohlásil, že Česká relublika je založena na principu laického státu. Učinil tak zejména v nálezu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000, a v nálezu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02 (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazcích 19 pod č. 30 a 28 pod č. 146; druhý z nálezů byl uveřejněn též ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003).
