Směnka
Směnka je cenný papír, na základě něhož jedna strana bezpodmídnečně zaplatí druhé straně, tj. majiteli směnky, směnečný peníz, tj. určitou peněžní částku.
Jedná se o abstraktní právní jednání, neboť je-li v dokumentu uveden právní důvod nebo hospodářský důvod (pohnutka) její existence, směnka konvertuje na smlouvu, obvykle o půjčce. Směnka musí být vždy listinou s hmotným substrátem, její vystavení jako elektronického dokumentu je vyloučeno. Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový,[1] striktně předepisuje její obsah.
Zlatým věkem směnek byla léta 1850–1940. Nyní se již tolik nepoužívají, neboť rychlost vymožení dluhu úspěšně nahradil platební rozkaz. V kontinentálním právu jsou směnky unifikovány[2] prostřednictvím úmluvy o jednotném směnečném zákonu (1930),[3] úmluvy o kolisních normách a úmluvy týkající se směnek. ČR tyto úmluvy neratifikovalo, ale fakticky se jimi řídí. Angloamerické právo stojí mimo.
Druhy
- vlastní (čl. I § 75 sq. zákona směnečného a šekového, angl. promissory note) – její podstatou je slib zaplatit. Dlužník je totožný s výstavcem.
- cizí (čl. I § 1 sq. zákona směnečného a šekového, trata, angl. bill of exchange) – její podstatou je příkaz zaplatit. Trasant (výstavce) zde přikazuje třetí osobě (směnečníkovi) zaplatit někomu peněžní částku.
Pokud je směnka vydána v jediném exempláři, je to solasměnka.
Vizte též
Externí odkazy
- Leif Gamertsfelder: Electronic Bills of Exchange. Will the Current Law Recognise Them? University of New South Wales Law Journal 1998, p. 566 – elektronické směnky jsou žádoucí.
- Gonzalo Villalta Puig: Electronic Bills of Exchange and Promissory Notes in Australia. In Murdoch University Electronic Journal of Law 3/2000 – elektronické směnky jsou žádoucí.
- Anastasia Tsakatoura: E-finance — bills of exchange, promissory notes, documentory credits, forfaiting – článek naznačuje, že elektronické směnky jsou přípustné již dnes, nicméně pro větší právní jistotu proponuje legislativní změny.
