Otroctví

Otroctvím se nazývá stav, kdy je jedna osoba (otrok) vlastnictvím jiné osoby (otrokáře). O otroctví v přeneseném smyslu se hovoří i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody.

V České republice, stejně jako prakticky ve všech zemích světa, je dnes otroctví zakázáno jak vnitrostátním (trestní zákon), tak mezinárodním právem (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod).

Ne vždy je však tento zákaz naplňován, zejména v příhraničních oblastech s Německem a Rakouskem se objevují případy, kdy jsou prostitutky svými kuplíři drženy v podmínkách faktického otroctví. Státní moc tento stav toleruje nebo mu dokonce napomáhá: případy, kdy jsou na tento druh organisovaného zločinu finančně napojeni místní policisté, jsou spíše pravidlem než výjimkou.

Za laxní přístup v boji proti obchodu s lidmi byla České republika mnohokrát kritisována mezinárodními nevládními organisacemi.