Odnětí svobody
Odnětí svobody je pojem, který byl do českého právního řádu zaveden nařízením německé okupační moci o výkonu soudní pravomoci vojenské v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 8. května 1939, vydaném v Říšském zákoníku I, str. 903. Petrifikoval jej pak trestní zákon č. 86/1950 Sb. Pojem odnětí svobody je obvykle používán v sousloví (ne)podmíněný trest odnětí svobody.
Předtím byl používán pojem vězení (den až půl roku, am. angl. jail) nebo žalář (od půl roku do 20 let, angl. prison). Místo přirozeného dělení věznic na
- vězení jako trest za přestupky a přečiny,
- žalář jako trest za zločiny a
- těžký žalář jako trest za těžké zločiny,
zavedla novela TZ č. 56/1965 Sb.[1] v § 39a odst. 2 TZ 1961 nepřirozené dělení:
a) do první nápravně výchovné skupiny, nebyl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin,
b) do druhé nápravně výchovné skupiny, byl-li v posledních deseti letech před spácháním trestného činu ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za úmyslný trestný čin; k předchozímu odsouzení se nepřihlédne, pokud se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen,
c) do třetí nápravně výchovné skupiny, je-li mu ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41) anebo trest za některý z trestných činů uvedených v § 62.
Toto pojetí bylo konservováno i novelou TZ 1961 č. 290/1993 Sb.[2] a rozšířeno o další stupeň:
(1) Trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve čtyřech základních typech věznic:
a) s dohledem,
b) s dozorem,
c) s ostrahou,
d) se zvýšenou ostrahou.
Způsob výkonu trestu v jednotlivých typech věznic upravuje zvláštní zákon.
Rekodifikace na tom v § 56 odst. 1 NTZ nic nezměnila.
Vizte též
Externí odkazy
- Vězení. In Ottův slovník naučný XXVI, pp. 632–3.
- Žalář. In Ottův slovník naučný
