Genocidium

Přejít na: navigace, hledání

Genocidium, v běžném jazyce spíše genocida (z lat. genus = rod + caedere = zabít), je těžký zločin podle § 259 trestního zákona.

Genocidium je úmysl zničit některou ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu, některým z těchto prostředků:

  1. uvedení příslušníků takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení,
  2. opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí,
  3. násilný převod děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo
  4. způsobení příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

Genocidium je definováno v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, vyhlášená pod 32/1955 Sb. Dilettanti genocidu redukují na vyvražďování. [1]

Národní v. ethnický

Z neznámého důvodu se v definici skupiny vedle sebe objevuje přívlastek národní nebo ethnická, ačkoliv jde o totéž.

Vyhnání Němců

Vyhnání Němců, v české terminologii obvykle "odsun Němců", je genocida německého národa žijícího na území dnešní ČR 800 let, jíž v letech 1945–1946 padlo za oběť nejméně 18 816 lidí.

Signálem k vyhnání Němců byl projev presidenta republiky, Edvarda Beneše, dne 16. května 1945 v Praze, kdy prohlásil, že české Němce je potřeba vylikvidovat. Tím začal tzv. "divoký odsun" – chabě organisované, ale o to brutálnější vyhánění.

Čísla

Na základě jevu, který v západní Evropě neměl obdoby, byly celkem vyhnány více než 3 miliony lidí; v Československu mohlo zůstat 250 000 Němců jako lidé druhé kategorie:

  • Všichni Němci byli officiálně považováni za cizince, takže neměli žádná občanská a politická práva, např. shromažďovat se a spolčovat se.
  • Potravinové a ošatní lístky dostávali ve výši jako za války Židé.
  • Museli se policejně hlásit.
  • Museli nosit viditelné označení své národnosti, zpravidla pásku s hákovým křížem či černým písmenem N.
  • Kromě povolených výjimek nesměli používat veřejné dopravní prostředky, navštěvovat veřejná prostranství, zařízení a sady.
  • Nesměli opouštět bydliště za určitý vymezený okruh.
  • Byli povinni dodržovat zákaz vycházení po 20. nebo 21. hodině.
  • Někde nesměli chodit po chodníku.
  • Někde museli zdravit připaženým postojem sovětské a československé důstojníky.
  • Stejně jako Češi měli všeobecnou pracovní povinnost. Avšak v případě, že kterýkoliv Čech projevil zájem o místo, kde pracoval Němec, musel být Němec okamžitě propuštěn, pokud nebyl úředně prohlášen za nepostradatelného.
  • Nakupovat v obchodech mohli jen 1 hodinu před zavírací dobou.
  • Bez zvláštního povolení nesměli Němci vlastnit rádio, používat telefon nebo telegraf.
  • Odevzdat museli veškeré automobily a dokonce i jízdní kola.
  • Korrespondence podléhala censuře.
  • Byly zakázány a rozpuštěny všechny vysoké, střední i základní školy.
  • Někde byly zakázány i německé bohuslužby.
  • Byly zastaveny veškeré německé noviny a bylo zakázáno vydávání německých knih.
  • Bylo zakázáno německy mluvit na veřejnosti. Od té doby němečtí starousedlíci při hovoru na veřejnosti mezi sebou jen šeptají.
Staněk, pp. 58 – 59

Z 18 816 obětí bylo 5 596 zavražděno, 3 411 spáchalo sebevraždu, 6 615 zemřelo v koncentračních táborech, 1 481 při transportu, 705 bezprostředně po transportu, 629 na útěku a u 379 úmrtí nešlo příčinu zjistit.

Největší jednotlivé genocidní případy

  1. Brněnský pochod smrti, 30. – 31. května 1945: „vyvedení“ 20 000 Němců. 1 691 mrtvých.
  2. Postoloprty, koncentrační tábor v bažantnici, 31. května – 15. června 1945: 763 zavražděných, z toho 5 žen a 1 dítě.
  3. Doupov: 24 zavražděných. Pohřbeni na školním hřišti.
  4. Tocov, 5. června 1945: 32 zavražděných.
  5. Podbořany, 7. června 1945: 68 zavražděných.
  6. Chomutov, 9. června 1945: 12 umučených po předchozím týrání na sportovním hřišti. Byli biti důtkami a železnými tyčemi, byli jim vypichovány oči, holí urážena přirození a v jednom případě byl svlečený muž obalen svitky starých filmů a zapálen. Na odpoledním pochodu smrti zemřelo dalších 70 lidí. Ze zbytku, který byl internován v koncentračním táboře Sklárna, bylo přímo v něm zavražděno dalších 40 lidí. Kromě toho bylo vojáky z tábora odebráno a na jiném místě popraveno několik desítek lidí. Celkem bylo zavražděno 140 Němců.
  7. Horní Moštěnice u Přerova, návrší Švédské šance, noc z 18. na 19. června 1945: zavražděno 265 Němců, z toho 71 mužů, 120 žen a 74 nedospělých. Nejstarším zavražděným byl 80letý stařec, nejmladší 8měsíční nemluvně. Útěkem se zachránilo 7 lidí.
  8. Domažlice: asi 200 zavražděných.
  9. Ústí nad Labem–Krásné Březno, 31. července 1945: 50 zlynchovaných civilistů.

Legislativa etnické čistky

V zásadě se jedná o Benešovy dekrety.

  1. dekret č. 5/1945 Sb., ze dne 19. května 1945, o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. Němci, Maďaři, zrádci a kolaboranti byli prohlášeni za státně nespolehlivé a na jejich majetky byla uvalena národní správa.
  2. dekret č. 12/1945 Sb., ze dne 21. června 1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Němcům, Maďarům, zrádcům a kolaborantům byl zabaven veškerý zemědělský majetek (tj. pole, louky, lesy, rybníky apod.) bez náhrady. Osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek nekonfiskoval. Nestačilo tedy trpět v koncentračním táboře nebo uprchnout před nacismem do exilu, podle úředního výkladu trpění pod nacistickým nebo fašistickým terorem pro vynětí zemědělského majetku z konfiskace výslovně nestačilo "vzhledem ke značnému potenciálu nebezpečí takové držby". Aktivním bojem nebylo, ačkoliv za všechny tyto skutky hrozil trest smrti:
    1. poslech zahraničního československého rozhlasu, rozšiřování zpráv z takového pramene, neudání osob poslouchajících takový rozhlas, sbírání a rozšiřování letáků shazovaných spojeneckými letadly
    2. vědomost o existenci nebo pobytu parašutistů a partyzánů
    3. neudání prchajícího vězně z koncentračního tábora nebo zajatce, anebo nemocného parašutisty
  3. dekret č. 16/1945, ze dne 19. června 1945, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech (velký retribuční dekret). Retroaktivní stanovení přísných trestů za skutky, které v době spáchání zhusta ani trestnými činy nebyly. Byly jím zřízeny mimořádné lidové soudy jako stanné soudy.
  4. dekret č. 28/1945 Sb., ze dne 20. července 1945, o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Jiný slovanský národ nebyl definován.
  5. dekret č. 33/1945 Sb., ze dne 2. srpna 1945, o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Němci a Maďaři byli zbaveni československého občanství, pokud se v době zvýšeného ohrožení republiky se nepřihlásili za Čechy nebo nezískali vysvědčení národní spolehlivosti. Postižené osoby ztratily veškerá občanská práva.
  6. dekret ze dne 18. října 1945, o zrušení německých vysokých škol v Praze a Brně. Na rozdíl od 17. listopadu 1939, kdy byly české vysoké školy uzavřeny jen dočasně, německé vysoké školy byly zrušeny trvale.
  7. dekret č. 108/1945, ze dne 25. října 1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Němcům, Maďarům, zrádcům a kolaborantům byl zabaven veškerý zbylý (tedy ne zemědělský) majetek bez náhrady. Konfiskace se netýkala osob, které prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem. Z konfiskace byla vyňata ta část movitého majetku, které bylo nevyhnutelně třeba k ukojení životních potřeb nebo k osobnímu vykonávání zaměstnání (jako oděv, peřiny, prádlo, domácí nářadí, potraviny a nástroje).
  8. dekret ze dne 27. října 1945, o trestání některých provinění proti národní cti (malý retribuční dekret).
  9. zákon č. 115/1946 Sb., ze dne 8. května 1946, o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (amnestijní zákon). Amnestoval ty zločiny, které směřovaly ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů a staly se do 28. října 1945, tedy celý tzv. "divoký odsun".

Potrestání zločinců

  1. Karol Pazúr, hlavní pachatel masakru na Švédských šancích, 20 let, odseděl si cca 6 let.
  2. Bedřich Smetana, spolupachatel masakru na Švédských šancích, nepotrestán.

Reference

  • Tomáš Staněk: Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu - srpnu 1945. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, 231 pp., ISBN 80-85241-99-4

Vizte též

Vnější odkazy

Citováno podle "https://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Genocidium&oldid=8476"