Státní území

Státní území je pojem mezinárodního práva, který označuje část země, jež podléhá suverenní moci státu. Státní území zahrnuje tři rozměry. Jeho součástí je

• zemský povrch (všechny jeho části, které jsou uvnitř státních hranic, včetně vod i teritoriálních moří)
• zemské nitro (vše pod úrovní zemského povrchu až do středu země) a
• vzdušný prostor (prostor nad zemským povrchem až po hranice kosmického prostoru)

Nabývání a ztráta státního území

Nabýt státního území může jen subjekt mající k tomu způsobilost, principiálně tedy jen stát. Rozlišuje se

• prvotní (originární) způsob nabytí - platí v případě, že toto území do té doby nepodléhalo suverenitě žádného státu; hovoříme o prvotní okupaci. Pokud je toto území prvotně nabyto umělým zásahem (např. vybudováním hrází, které odejmou část území moři) či působením přírodních sil (např. naplavením na mořském břehu) , jedná se o přírůstek území. Stát toto území nabývá tak, že na ně rozšíří svou moc z již ovládaného území.
• odvozený (derivativní) způsob nabytí - stát získá pod svou suverenitu území, které do té doby podléhalo suverenitě jiného státu