Kardinál
Kardinál (z lat. cardinalis = hlavní) je – po papeži – druhý nejvyšší hodnostář římskokatholické církve.
Tradičně byli kardinály ti biskupové, kteří byli oprávněni volit papeže, avšak to se po reformách ve 20. století změnilo a aktivní volební právo bylo omezeno na kardinály, kteří dosud nedosáhli 80 let věku. O nich se hovoří jako o "kardinálech-volitelích".
Kardinály jmenuje (kreuje) papež. V některých případech se – zejména z důvodu bezpečnosti nově kreovaného – kreace uskuteční tajně a veřejně se vyhlásí až dodatečně. V takovém případě se hovoří o reservatio in pectore, výhradě "v srdci".
Všichni kardinálové, bez rozdílu věku, tvoří sbor kardinálů, poradní orgán papeže.
V souladu s konceptem primátu římské církve a postavení papeže jako římského biskupa je každý kardinál titulárním prefektem některé římské kongregace. Podle toho se rozlišují:
- kardinál-jáhen
- kardinál-kněz
- kardinál-biskup
Jde však pouze o zvláštní hodnost v rámci kardinálského stavu; podle can. 351 § 1 CIC/1983 jsou všichni kardinálové povinni přijmout biskupské svěcení. Dříve mohl být kardinálem i laik, posledním takovým byl Teodolfo Mertel, kardinál od roku 1858.
V čele sboru kardinálů, i když toliko jako primi inter pares, stojí kardinál-děkan a kardinál-místoděkan (viceděkan).
V současné době má církev cca 180 kardinálů, z nichž přibližně 60 dosáhlo věku osmdesáti let a není proto oprávněno volit papeže.
Titul
Od roku 1630 mají kardinálové titul eminence. V souladu s latinskou tradicí stejně jako papež umisťují svůj titul za křestní jméno, např. Benedictus papa XVI, Benedictus PP. XVI, Francisus Cardinalis Tomášek nebo Francisus Card. Tomášek. V češtině se titul může umisťovat i před jméno, např. "papež Benedikt XVI." nebo "kardinál František Tomášek"; oficiální katholické publikace se však přidržují latinské tradice a uvádějí např. Tomáš kardinál Špidlík.
