Nasciturus
Verse z 18. 7. 2010, 12:38; Augustin Machacek (Diskuse | příspěvky)
Nasciturus (latinsky: "ten, kdo se má narodit") je dosud nenarozené dítě. Dle zásady "nasciturus iam pro nato habentur" se nenarozené dítě právní fikcí považuje za narozeného, má tedy oprávnění nabývat subjektivní práva, (v některých právních systémech ovšem jen práva nabývací, nikoli pozbývací), to však pouze za podmínky, že se narodí živé.
Význam nascituru je především v dědickém právu, neboť zemře-li zůstavitel před narozením svého dítěte, může se stát toto dítě jeho dědicem. Zemře-li dítě až po porodu, stává se samo zůstavitelem a jeho dědický podíl připadne jeho vlastním dědicům, kdežto narodí-li se mrtvé, má se za to, že se nikdy dědicem nestalo a na jeho místo nastupují ostatní dědicové.