Reálný kontrakt
Reálný kontrakt (z lat. res = "věc", reālis věcný, a contractus = "smlouva") je druh smlouvy, k jejímuž uzavření dochází až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy.
Je to pojem pocházející z římského práva, jehož dnešní význam je spíše omezený.
V antickém Římě mezi reálné kontrakty spadaly: zápůjčka (mutuum), půčka či výpůjčka (commodatum), smlouva o úschově (depositum) a smlouva o ruční zástavě (pignus).
Instruktivní příklad účinků reálného kontraktu je podán v českém filmu Kulový blesk (1979). Jde v něm o dvanáctisměnu bytů. Jeden z nájemců však v den plánovaného stěhování – jak se ostatní domnívají – zemře. Protože ke směně nájemních práv by tím nemohlo dojít, zastelou jej do pohovky a převezou do nového bytu, aby vznikl dojem, že zemřel až po přestěhování.
V NOZ je vznik reálných smluv formulován přímo ("když někdo vykoná A, uzavírá (tím) určitou smlouvu X"), zatímco v definici smluv konsensuálních je užíváno slov "zavazuje se k" (uzavřením smlouvy Y se zavazuje k vykonání B).
