Zavinění
Pojmem zavinění (culpa) právo vyjadřuje vztah mezi vůlí fysické osoby a určitou právní skutečností, nejčastěji vznikem protiprávního stavu. O zavinění se hovoří tehdy, jestliže vůle fysické osoby ke vzniku této skutečnosti směřuje nebo jejímu vzniku relevantním způsobem napomáhá.
Zavinění je podmínkou deliktní odpovědnosti (např. odpovědnosti za trestní nebo přestupkové), odpovědnost soukromoprávní může být za určitých okolností založena i bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost).
Rozlišují se dva stupně zavinění: úmysl a nedbalost (viz podrobnější výklad u těchto hesel).
Naopak většinou není rozhodné, byl-li určitý následek způsoben v důsledku jednání (commissio) nebo nečinnosti (ommissio) fysické osoby: neupozorní-li řídič umístěním výstražného trojúhelníku, že za zatáčkou je odstaveno jeho nepohyblivé motorové vozidlo, stává se spoluviníkem následné dopravní nehody, ačkoli mohl být v době, kdy k ní došlo, od jejího místa několik kilometrů vzdálen.
