Konfiskace

Znárodnění (nacionalisace), zestátnění (etatisace) nebo vyvlastnění (expropriace) je převod soukromého majetku do veřejného, tj. především státního vlastnictví, ve veřejném zájmu za náhradu v tržní ceně. Jde o úkon opačný k privatisaci. V jiném významu slova se používá jako synonymum konfiskace.

Sporné je vyvlastnění v soukromém zájmu. Všeobecně se připouští, že fakticky existuje.

Znárodnění byla standardní politika socialistických stran – v Československu (1945–1948), Spojeném království či Francii. V Československu vydání rozsáhlých znárodňovacích zákonů bylo slaveno 28. října jako Den znárodnění.

Znárodnění za kommunismu

Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků, nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady, nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem a tudíž opožděně). Z právního hlediska se jedná o konfiskaci (propadnutí majetku).

V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána za kommunismu. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948 [1].

Konfiskace

Konfiskace je v souladu s ústavou, pokud je uložena jako trest ve spravedlivém processu.