Koalice
Koalicí se v ústavním právu nazvývá dočasné spojenectví několika politických stran nebo hnutí, které se spojí k určitému účelu, zpravidla před volbami volbami k vytvoření společné koaliční kandidátky nebo k sestavení koaliční vlády.
Koaliční smlouva, kterou subjekty spojené v koalici uzavírají, není však chápána v úzce právním smyslu jako právně vynutitelný závazek, nýbrž jako pouhý projev politické vůle, jímž smluvní strany nejsou strikně vázány. Porušení koaliční smlouvy má proto pouze politické důsledky – kdo smlouvu bezdůvodně poruší nebo vypoví, přichází o část důvěryhodnosti a odrazí se to na přízni jeho voličů.
Nejznámější českou volební koalicí byla Čtyřkoalice, kterou zformovaly čtyři politické strany v r. 1998 v reakci na uzavření oposiční smlouvy. Povahu koalice měla rovněž Národní fronta, existující v letech 1945–1990, jíž se Komunistická strana Československa snažila vytvořit falešný dojem politické plurality. Zvláštností této koalice bylo, že její součástí se později staly i jiné organisace než politické strany, např. Revoluční odborové hnutí a Svaz československo-sovětského přátelství.
Současný novelisovaný volební zákon stanoví pro vytváření volebních koalic velmi nepříznivé podmínky, proto jsou obvyklé pouze koalice vládní.
V mezinárodním právu veřejném se termínu koalice používá pro označení spojenectví mezi státy, uzavřeného k dosažení společných, nejčastěji vojenských cílů. Tento termín je však příznakový, záměrně vyvolává positivní asociace.
