Zbytkový trest
Zbytkový trest je trest, který soud vyměří obviněnému poté, co je – nejčastěji v důsledku rehabilitačního rozhodnutí – zrušen odsuzující výrok jen pro některý trestný čin nebo trestné činy, za které byl původně udělen úhrnný trest. Spíše než o striktně právní jde o technický, hovorový termín.
Vzhledem k tomu, jaký způsob byl po r. 1989 zvolen pro rehabilitaci obětí komunistické zvůle, byly zbytkové tresty běžnou součástí rehabilitačních rozsudků; to se setkalo s nepochopením a odporem osob, které tak byly za jednání, které vůbec nemělo být posuzováno jako protiprávní, odsouzeni znovu demokratickým soudem. Podobný osud postihl řadu emigrantů, kteří byli rovněž za svou emigraci v nepřítomnosti odsouzeni a část jejich odsouzení nebyla rehabilitována ze zákona (u emigrantů šlo nejčastěji o trestný čin zavlečení do ciziny).
Zrušení rozsudku v celém rozsahu se v novém řízení domáhala jen část z takto postižených.
Kausa zbytkových trestů je příkladem krajně nevhodné legislativní úpravy, která, ač s legitimním záměrem, nevzala ohled na společenské důsledky aplikace zákona a jejíž dopad na chápání povahy polistopadového režimu veřejeností byl proto devastující.
