Šíření poplašné zprávy
Šíření poplašné zprávy podle § 199 trestního zákona je trestný čin, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně způsobí "nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá". Zvláštní ustanovení § 200 trestního zákona stanoví, že v době ohrožení státu nebo válečného stavu postačuje ke spáchání tohoto trestného činu nedbalostní zavinění, vedle vážného znepokojení stačí vyvolat "malomyslnost nebo poraženeckou náladu" a není nutné, aby poplašná zpráva byla nepravdivá.
Trest je stanoven do pěti let odnětí svobody.
Šíření poplašné zprávy patří mezi verbální trestné činy a široký výklad této skutkové podstaty je jedním z charakteristických znaků postkomunistického trestního práva. Zatímco určité formy tohoto jednání jsou postihovány oprávněně (např. telefonát na tísňovou linku o uložení bomby v určitém místě nebo zpráva o tom, že voda ve vodovodní síti je otrávená) – byť stupeň represe bývá tradičně značně přísnější než za obdobné skutky v západní Evropě – v celé řadě případů jde o zneužitím práva k potlačování svobody projevu. Trestní stíhání pro šíření poplašné zprávy tak hrozí např. kritikům bezpečnosti jaderné elektrárny Temelín a k flagrantnímu zneužití této skutkové podstaty došlo i v případě Vladimíra Hučína, jenž se tohoto trestného činu měl dopustit tím, že rozšiřoval nepravdivé zprávy o nebezpečí levicového extremismu.
Zcela totalitní je pak skutková podstata podle ustanovení § 200, která kriminalisuje i rozšiřování pravdivých informací.
