Síla
Síla (lat. vis), resp. násilí, se v právu chápe jinak než ve fysice i v běžném životě a poněkud se liší její chápání i mezi jednotlivými odvětvími práva.
V občanském právu je silou jak skutečně užité násilí (vis absoluta), tak bezprávná výhrůžka (vis compulsiva). Právní úkon, k němuž je někdo přinucen silou, je absolutně neplatný, tzn. nemá žádné právní účinky.
V trestním právu se za násilí pokládá i to, když pachatel trestného činu uvede oběť lstí do stavu bezbrannosti. To se týká mj. případů, kdy žena nabídne muži placený sex, ale pak mu přimíchá do nápoje hypnotikum, uspí jej a oloupí (tzv. "rohypnolky", cf. Flunitrazepam[1]); tyto trestné činy se proto posuzují přísněji jako loupež, nikoli jako krádež.
U některých trestný čin je násilí nebo pohrůžka násilím zákonným znakem:
- útok na státní orgán, útok na veřejného činitele
- maření přípravy a průběhu voleb nebo referenda
- ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla
- násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
- loupež
- vydírání
- omezování svobody vyznání
- porušování svobody sdružování a shromažďování
- znásilnění
- některé vojenské trestné činy
Další trestné činy se posuzují přísněji, bylo-li při nich užito násilí:
