František Weyr
František Weyr (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl významný český právní theoretik první poloviny 20. století, přední odborník na ústavní právo a zakladatel normativní školy právní.
Byl též první děkan právnické fakulty Masarykovy university v Brně. V letech 1918 až 1920 byl jako poslanec Národního shromáždění jedním z autorů československé ústavy a byl zpravodajem návrhu zákona o zrušení šlechtictví.[1] Byl též prezidentem státního úřadu statistického a členem brněnské městské rady. Napsal řadu odborných publikací, z nichž nejvýznamnější byla Theorie práva, a množství článků. Byl redaktorem Časopisu pro právní a státní vědu a pětisvazkového Slovníku veřejného práva československého. Ve svých publikacích kromě odborné erudice vynikal především celkovým nadhledem a jemnou ironií, která dráždila jeho odpůrce, zejména ty tzv. "zaujaté pro věc".
