Právní domněnka

Přejít na: navigace, hledání

Právní domněnka je konstrukce užívaná v právu, jíž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní skutečnost, o níž není jisto, zda nastala. Je vyjádřením skutečnosti, že faktický stav je obvykle shodný s právním.

Druhy

  • domněnka vyvratitelná, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nestala, popř. nenastala, a pak právní domněnka prokázané skutečnosti ustoupí. Legislativa pro ni používá slov „má se za to“, „považuje se“ (§ 54 odst. 2 zákona o rodině); § 2 odst. 2 trestního řádu. Vyvratitelnou právní domněnkou je dále např. presumce, že manžel matky dítěte, které se narodilo během jejich manželství nebo do 300 dnů od jeho zániku, je jeho otcem.
  • domněnka nevyvratitelná, kde je presumpce kategorická a ani v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit – taková nesprávná domněka se stává právní fikcí. Nevyvratitelné domněnky jsou v právu vzácnější. Legislativa pro ni používá slov „platí“, „hledí se“. Příkladem je domněnka, že zmocnitel schválil jednání zmocněnce, kterým zmocněnec překročil rozsah udělené plné moci, pokud osobu, se kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, o svém nesouhlasu s takovým jednáním nevyrozumí (presumuje se tzv. ratihabice).

Nevyvratitelná právní domněnka je stanovena v zákoníku práce. V rámci odstranění nejistoty v postavení zaměstnance, který po skončení pracovního poměru na dobu určitou, nadále se souhlasem zaměstnavatele pokračuje v konání práce, byla stanovena nevratitelná právní domněnka, že tímto se pracovní poměr změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou.

Vizte též